Tvrzení, že samojed nelíná, v kontextu s fotkou, která doprovází dnešní článek, by možná samo o sobě stačilo jako pointa toho, co bych dnes rád sdělil. Ale ono je to celé trochu složitější. Budeme se muset vrátit v čase zpátky. Do doby, kdy jsme se rozhodli pořídit psa.

Koupě psa se totiž řídí stejnými psychickými procesy, jako když si jdete koupit auto, ledničku, hodinky, nebo kartáček. Vím, zní to cynicky, ale je to tak. Nejprve vždy padne rozhodnutí koupit NĚCO. Většinou to koupit spíš CHCETE, i když svému okolí tvrdíte, že to POTŘEBUJETE. A jakmile se rozhodnete, že to fakt koupíte, už přes to nejede vlak. Věcné argumenty jdou stranou. Takhle přesně jsme se rozhodli, že CHCEME psa.

Přichází fáze dvě. Když se rozhodnete, že NĚCO koupíte, začnete přemýšlet JAKÝ druh, typ, či model. Při tomto rozhodování byste se měli řídit ROZUMEM, ne HORMONY. To je ale dost proti přírodě, takže to tak skoro nikdo nedělá. Vybíráte podle toho, co se vám LÍBÍ, nikoliv podle UŽITEČNOSTI. A pozor, teď přijde to nejdůležitější!

Teprve, když si vyberete to, co se vám LÍBÍ, začnete všude okolo shánět ARGUMENTY, abyste si svoji volbu obhájili. Naprosto iracionální, ale reálný postup. A zase – nevybíráme takhle jen psa, ale i auta, oblečení, sedačku do bytu, ale třeba také životního partnera! To přece známe všichni, ne? Těžko si na začátku svůj protějšek vybíráte podle toho, jak je vhodný do života. Rozum nemá šanci. Emoce, emoce, emoce. A hormony, samozřejmě.

No a jsem u jádra dnešního článku. Náš postup byl stejný. CHCEME psa! Okolí se ptalo: Proč? K čemu? Zbytečné otázky. Prostě CHCEME. OK. Tak jakou rasu? Brouzdáme takhle po internetu a najednou samojed. Láska na první pohled. Chceme právě JEHO! Proč? Nebyl by vhodnější jiný? NESMYSLY!!!

Když jsme tedy byli rozhodnuti pro samojeda, začali jsme pečlivě shánět argumenty, které MUSELY potvrdit, že je to dobré rozhodnutí. A důsledně jsme vytěsnili škarohlídy. Moje máma třeba říkala, že ten pes bude línat a všude budou chlupy. Pché! Učitelka, co tak asi může vědět o psech? Zásadně neposlouchat!

Pro odpověď jsme si šli k těm správným lidem. Milovníkům tohoto plemene. A šli jsme si tím de facto dobrovolně pro zkreslenou, citově zabarvenou a tedy nic nevypovídající informaci. První jsem to zkusil s tím línáním. Líná samojed? Zeptal jsem se chovatelky. Samojed? Línat? Ťuťu ňuňu, podívejte na něj, kulička nádherná, miláček. Jakpak by línal? Těch pár chloupků nestojí za řeč, vynahradí vám to láskou, krásou, každý se za ním na procházce otočí…

To je sice všechno pravda, ale odpověď na základní otázku je: LÍNÁ A CHLUPY JSOU VŠUDE. Měl jsem věřit mámě.