Narodil jsem se 27. 9. 1987 v Ústí nad Labem. Tam jsem také prožil první roky svého života a později jsem se do domu mých prarodičů v Ústí nad Labem – Skoroticích vracel na víkendy a prázdniny, kdykoliv to jen šlo. Prožil jsem zde krásné dětství. Později jsme se přestěhovali do Chomutova, dalšího osudového města pro můj život. Tady jsem chodil na základní školu a později na gymnázium, hrál jsem tu fotbal, basketbal a volejbal, poznával své kamarády a první lásky. Zkrátka čas her a malin nezralých. I do Chomutova se dodnes rád vracím. Po maturitě jsem opustil dům svých rodičů a začalo pro mě bouřlivé období, čas hledání svého místa v životě a sebe samotného. Studoval jsem, žil jsem, učil se, nabíral různé zkušenosti, ty pozitivní i ty negativní. V roce 2013 jsem se pak konečně usadil v Chodově, nedaleko Karlových Varů a v roce 2018 jsem se oženil. Zde žiji, pracuji a tvořím dodnes. Blízko mých milovaných Krušných hor, obklopen přáteli a těmi nejbližšími. Co víc si člověk může přát.
V jakém století bych chtěl žít? | Jsem šťastný tady a teď, neměnil bych. |
Jakou nejlepší radu vám dali rodiče? | Že bez práce nejsou koláče. Bohužel jsem jim dlouho nevěřil. |
Oblíbené jídlo | Gothaj s cibulí. |
Oblíbený předmět, který vezmete do ruky každý den? |
Knížka, kterou zrovna čtu. |
Místo, kam se chodíte „schovat“? | Když se potřebuji schovat, běžím do hor. |
Jaký talent byste chtěl/a mít? | Chtěl bych umět zpívat. |
Oblíbená knížka? | Údolí rozhodnutí od Marcie Davenportové. |
Co vás dokáže vytočit? | Leccos. A čím větší banalita, tím snáze. Naštěstí mě to vždy rychle přejde. |
Čeho se nejvíc bojíte? | Osamělosti. |
Váš hrdina? | Máma a táta. |
Vaše motto? | Nakonec vždycky všechno dobře dopadne. A když ne, tak to ještě není konec. |