Náš Samojedský pes (doma říkáme Belle familiárně Samojedskája sabáka) je prastaré plemeno, pocházející z oblasti Sibiře. Díky poloze svého původu žilo toto plemeno dlouho izolováno od okolního světa a na jeho vývoji se tak podílel jen a pouze život v odlehlých oblastech sibiřských tunder, mezi kmeny Něnců (někdy se Něncům říká také Samojedi, odtud název).
Díky výše uvedenému tak má genetika na povahu současných psů – Samojedů - velmi významný vliv. A genetika, jak říká jeden z mých přátel, je pěkný svinstvo.
Chovatelé a milovníci tohoto plemene vám řeknou, že se jedná o psa vysoce inteligentního, ale také nesmírně tvrdohlavého. Ti, kteří Samojeda nemají, prostě tvrdí, že je to neposlušnej, natvrdlej pes. To samozřejmě není pravda! Náš pes je sice trochu tvrdohlavý, ale poslouchá! Když se mu chce. Občas. Tak asi jednou za měsíc.
Díky ,,dětství,, na širé ruské stepi potřebuje Samojed hodně, ale opravdu hodně pohybu. Když ho nemá, začne hrabat díry na zahradě, okusovat nábytek, likvidovat košťata, stromečky, boty. Naše zahrada a náš nábytek by mohli vyprávět, umět tak mluvit. Takhle vám to musím říct já. Se Samojedem budete unavení. Buď z procházek, nebo z oprav své domácnosti. Vrcholem činnosti naší Belly je návštěva veterinářky poté, co Bella nudou kompletně sežrala plastovou rukojeť na košťátko. Dostala dráždidlo na zvracení, chodili jsme půl hodiny kolem kliniky a nic. Vrhla až těsně poté, co nastoupila do vozu.
Plemeno má také výjimečně rozvinutý lovecký instinkt. Tento odstavec zkrátím. Jít venku bez vodítka zkusíte jen jednou. A pak už nikdy. Mají-li sousedé kočku, slepici, nebo dokonce nedej Bůh morče, nebudete mít právě ideální vztahy. A velmi rychle si vypěstujete instinkt zpevnit celé své tělo a pevně se zapřít na nohou pokaždé, když se v okolí deseti metrů cokoliv šustne za vašimi zády. To může občas, například v bance, či v obchodním domě, působit trochu komicky…

Pokračování příště….