Průšvih dnešní etapy začal už včera večer. Seděli jsme s Márou a bavili se o plánu na další den. Přejezd autem na hrad Hasištejn a odtamtud start na Boží Dar. Bohužel náš rozhovor slyšel můj věčně spravedlivý otec a začal: Vy jedete na Hasištejn? Proč neběžíte už z Chomutova? To je podvod. To úplně degraduje ten dosavadní výkon... Vzhledem k tomu, že už jsem v sobě měl třetí iontový nápoj, nenechal jsem si to líbit a zvolal jsem: Tak víš co? Já poběžím přímo odsud!! A bylo to..

Dnes mě díky tomu čeká o dvanáct kilometrů víc, celkem na Božák kolem padesátky. Že jsem tu hrdost nespolkl...

Ráno proběhl klasický rituál uvedení těla do provozu a hurá na trať. Nechal jsem se odvést až úplně na kraj města k ceduli Chomutov (každý ušetřený metr se dnes bude počítat) a vyrazil jsem.

Otec mně poradil báječnou lesní cestu z Chomutova na Křimov. Líčil to, skoro slzu uronil, jak tam chodil od mládí. No... Asi mu uniklo, že po té jeho nóbl cestě vyrostl les, všude jsou kopřivy, navíc skrz cestu postavili čtyř proudovou silnici... Na Křimov jsem se nějak dostal, ale celou dobu přemýšlím o tom, jestli mě nesnáší, nebo se mu takové stezky odvahy doopravdy líbí.

V Nové Vsi (ne není to ta ze včera) do mě zasyčela jedna malinovka a po staré známé červené trase E3 pokračuji dál, směrem k přehradě Přísečnice.

Cesta je to krásná, nejprve podél trati, pak lesem, stoupání mírné, rovinky dlouhé. Jak se blížím přes Farský les k Rusové a k vodní nádrži Přísečnice, začínám definitivně tuhnout. Odbočka na Měděnec, u cedule Boží Dar 21 km na mě jdou mdloby. V tom posledním kopci před Měděncem by možná i slza ukápla, kdyby byla v těle ještě nějaká tekutina. Na Měděnci to beru rovnou do hospody.

Když běžím, tak zásadně nepiju pivo, ale tady si dvě malé v klidu dávám, zhoršit totiž už nic nemůžu.
Lehám si na lavičku a dávám si 20 minut spánku. A pak dál. Po silnici na Horní Halži a dál směrem na Loučnou. Začíná pršet, jako vždy, když mně dojdou suché věci. Déšť mně paradoxně vrací energii, najednou mně to zase běží.

U hotelu Nástup mám dilema, jestli se pustit nahoru směr Klínovec. Nakonec vítězí závodnická duše ve mně a zakousnu se do toho hrozného krpálu. Jsem asi v polovině, když začnou z nebe padat největší hovna s háčkama celého letošního léta. Nic už mě ale nezastaví, na Boží Dar se dostávám sice mokrý a unavený, ale nepředstavitelně šťastný. Dnešní den stál zase za to.

Základnu mám dnes přímo na Božáku. Vidím to na horkou koupel, nějaké osvěžení a ráno vzhůru do poslední etapy! Kraslice. To už dám!