Dnešní povídání začnu neuvěřitelným příběhem. Když nám včera vybouchlo spaní v Adolfově, vlastně úplná náhoda nás zavedla do Telnice. Sedíme večer s majiteli pensionu u stolu a já jim vyprávím, že v Zadní Telnici se narodila moje babička. Kde? To nevím, nikdy jsem tady nebyl. Vím jen, že to byl lesácký barák. Tohle býval lesácký barák, odvětili majitelé. Zkrátím to, babičce jsem poslal černobílou fotku domu, co visela na zdi, i tu současnou, co jsem pořídil sám. Ano, seděl jsem přímo v jejím rodném domě. Až mě z toho mrazí.

A teď už do nového dne, který mimochodem vypadá, že bude deštivý a pod mrakem. Hned po startu jsem zjistil, že noční déšť udělal své, takže po sto metrech mokro v botách. Na Komáří Hůrce by se dala mlha krájet, a tak se raději vydávám dál.

Na Cínovec, další zastávku na trati, vede krásná lesní cesta, dobře značená, chvílemi klouzavá, jednou jsem hodil záda. Za celou dobu jsem potkal jednoho jediného člověka, až to bylo chvílemi nepříjemné. Samotný Cínovec je moc krásná osada, upravená a klidná. Pak ale vylezete k hlavní silnici a už jsou tu zase trpaslíci, Casino a podobné nesmysly. Raději vyrážím dál.

Za Cínovcem se potkáváme s Márou a to je moje záchrana. Protože křižovatek různých cest je tu jako hub. Ale žádné bloudění se nekoná a tak dorážíme k budově historického nádraží na Moldavě. Odtud pokračujeme dál do Dolní Moldavy. Jak popsat okolní přírodu? Krása střídá nádheru! Následuje zastávka na oběd. V některých hospodách musíte mít pořád dojem, že když nemluvíte německy, nestojí o vás. Ale vývar byl jako od maminky a dodal síly na další putování.

Poprvé po dvou dnech opouštím červenou turistickou značku a po žluté se vydávám směrem na Český Jiřetín. Každému doporučuji se sem zajet podívat osobně, je to tady doopravdy parádní! Před Jiřetínem se zatáhla obloha a nepomohly ani moje prosby. Začalo pršet. Chvíli jsem si zpíval, pak mlčel a nakonec strašně nadával. Vše k ničemu, do hospody jsem vlezl kompletně mokrý - a už bez suchých věcí.

V Jiřetíně se připojil, i když na krátký úsek, můj bratr Honza. Pomoc je vítaná, s každým kilometrem se hodí víc a víc. Poslední úsek na Flájskou přehradu jsem chytil druhý dech, až sem sám sebe překvapil.

No a pak už jen přesun na dnešní základnu - Pension Stará škola na Klínech vypadá dobře zvenku i zevnitř, obsluha milá, pivo studené... Tak si jdu jedno dát, myslím, že si dnes zasloužím. Ráno proběhne mobilizace sil a vyrážíme dál, směr Chomutov.