Mé další putování po krásách Krušných hor mě tentokrát zavedlo trochu stranou od nejvyhlášenějších turistických destinací, do města s dlouhou hornickou a sklářskou tradicí – do Oloví. Než jsem vyrazil, seznámil jsem se trochu s dlouhou a bohatou historií tohoto města. Než vyrazíme po okolí, pojďme se s ní letmo seznámit.

S pátráním po nejstarší historii města je to složité. Většina písemností totiž shořela při jednom z požárů, který město zachvátil snad roku 1700. Můžeme tak jen předpokládat, že prvními obyvateli okolní krajiny byli horníci, kteří sem, do údolí říčky Svatavy, prokazatelně přicházeli již ve 12. století. Právě v té době byl nedaleko odtud založen hrad Hartenberg, v jehož panství se od 14. století nacházely doly na stříbro a olovo. Olovo zde dobývali nejprve Hartenbergové a po nich i věhlasný zakladatel Jáchymova Štěpán Šlik, který zdejší panství koupil. Právě Štěpán Šlik přivedl nové horníky, jejichž sídlo se začalo nazývat Bleistadt (Oloví). Do Oloví Šlik přesunul také horní úřad a roku 1524 založil první zdejší horní knihu. Je až s podivem, o co všechno se v našem kraji Štěpán Šlik zasloužil.

Právě v nejstarších hornických knihách z tohoto období je v okolí Oloví zaznamenáno na tři desítky dolů. Šlikové byli nejen zdatní budovatelé, ale také trochu šíbři, jak by se řeklo dnešním slovníkem. Hráli vysokou politickou hru, která jim srazila vaz. Král zkonfiskoval veškerý jejich majetek a horní město Oloví přidělil roku 1551 pánům z Plavna. To ale byli mnohem horší správci zdejších dolů, než jejich předchůdci, a tak jim král |Ferdinand I. panství Oloví zase pěkně odebral a přidělil jej pod správu jáchymovského horního hejtmanství. Roku 1561 je pak Oloví povýšeno na královské horní město a tím začíná zlatá éra zdejšího dolování. Nejvýznamnějším z místních dolů byl st. Andreas, který s drobnými výkyvy prosperoval více jak 300 let.

V době hornické prosperity byla v Oloví postavena měšťanská škola, nacházel se tu panský pivovar, několik mlýnů, chloubou města byl kostel a radnice. Stejně jako ve všech okolních městech však sláva zdejšího hornictví začala postupně upadat, většina zdejších dolů byla v průběhu 18. století uzavřena. Místní si tak museli najít nový zdroj obživy. Zkoušeli leccos. Vyráběli perleťové knoflíky, dřevěné hračky, hudební nástroje, nebo paličkovali krajky. Největší slávy ale Oloví dosáhlo díky jinému řemeslu. Výrobě skla. Místní sklo se z nesmělého pokusu o zavedení nové obživy stalo celosvětově proslulým fenoménem. Ale popořádku.

Sklářský průmysl přivedl do Oloví Leo Weiss, velkoobchodník s tabulovým sklem. Pro stavbu sklárny, která započala roku 1891, byl zakoupen pozemek nedaleko řeky Svatavy. Už o rok později byl v nově postaveném areálu zahájen provoz. V Oloví se vyrábělo tabulové sklo, nebo třeba zrcadla, vše v prvotřídní kvalitě, se kterou zdejší výrobky dobývaly doslova celý svět. Rozmach zdejšího sklářství trval prakticky nepřetržitě, až do konce druhé světové války. Například v roce 1930 pracovalo ve zdejší sklárně více než 1300 zaměstnanců. Dnes něco těžko představitelného. Když skončila válka, přešel podnik postupně pod českou správu a po roce 1948 byl začleněn do národního podniku Západočeské sklárny. Ty byly, spolu s ostatními sklářskými společnostmi v Krušnohoří, začleněny v roce 1965 pod oborový podnik Sklo Union Teplice. Pod teplickou sklárnou zůstal podnik až do roku 1989. Dnes je sklárna v Oloví zaměřená na výrobu zpětných zrcátek pro automobilový průmysl a také na výrobu protipožárního skla.

Slíbil jsem krátkou exkurzi do zdejší historie, ale copak to jde, když se toho tady tolik událo? Tak pojďme skokem do současnosti. Okolím Oloví můžete vyrazit na příjemnou procházku, která vás dovede až na rozhlednu Cibulku, vyhledávaný cíl turistů. Vyrazit můžete přímo z náměstí, turistický rozcestník se nachází u kostela svatého Michaela Archanděla. Po modré turistické značce jdete stále do kopce, až se před vámi otevře malá planina a na ní, schovaná ve stínu stromů, kaplička svatého Josefa. Kaple z roku 1550 pustla a chátrala, před zánikem ji zachránil až Olovský okrašlovací spolek, který ji roku 2004 nechal zrekonstruovat.

Od svatého Josefa vyrážíme dál, stále po modré, až k rozcestníku Nad kaplí, kde přestoupíme na žlutou turistickou trasu. Ta nás dovede nejprve ke kapli Nejsvětější Trojice, unikátní kamenné stavbě, která byla budována v letech 1915 – 1917. Štukatér Josef Fischer, který se na její stavbě nejvíce podílel, se dokončení kaple nedočkal. Padl 28. září 1915 v bitvě světové války u Tarnopolu. Ne každý příběh holt končí šťastně….

Od kaple už je to jen skok k rozhledně Cibulka, která stojí na Šibeničním vrchu. Třicetimetrová ocelová konstrukce byla dokončena roku 2014 a dnes láká do okolí Oloví spousty turistů. Když seberete odvahu a vystoupáte nahoru, odmění vás krásný výhled na okolní Krušné hory, ale i jezero Medard, či města Sokolov a Karlovy Vary dole v podhůří. Z rozhledny už je to jen kousek zpět ke kostelu v Oloví, kde mé dnešní putování končí. Tak zase příště!