V minulém článku jsem přiblížil první polovinu života významného malíře Franze Grusse. Zmínil jsem se o jeho narození a školních létech v Kraslicích, o rodině, která jej formovala, i o významných profesorech umění, kteří měli vliv na jeho pozdější tvorbu. Článek končil popisem jeho vídeňského pobytu, který byl rozdělen na dvě části první světovou válkou. Dnes navážeme rokem 1924, kdy se Franz Gruss ze svého vídeňského pobytu definitivně vrací domů – do Krušných hor.
Impulsem pro návrat pravděpodobně nebyla jedna jediná událost, ale spíše kombinace více faktorů. Na samotářsky založeného Franze Grusse dopadal každodenní shon metropole více, než na kohokoliv jiného. K tomu se v té době dostal do několika odborných sporů stran umění, což u něho způsobilo jistou pachuť. Důvodem posledním, nikoliv ale nejméně důležitým, byla situace jeho matky, která po smrti Grussova otce zůstala v Kraslicích zcela sama. Nakonec se tedy stalo, že se onoho roku 1924 Franz Gruss ve Vídni sbalil a vrátil se domů, do rodného domu.
Nutno podotknout, že v době návratu bylo Franzovi již 33 let, přesto byl stále starým mládencem. V dnešní době možná žádná zvláštnost, ale v meziválečné Evropě nebyla taková věc obvyklá. Díky tomu, že s sebou nevezl z Vídně rodinu, dokonce ani žádnou přítelkyni, mohl se v klidu nastěhovat ke své matce, která stále žila v jeho rodném domě. Společné soužití však netrvalo dlouho. Franze to čím dál silněji táhlo do lesů, do magické přírody, která obklopovala Kraslice ze všech stran. Když se začal poohlížet po místě, kde by se usadil, zasáhl v jeho prospěch Ervín Nostic, který měl pro talentovaného umělce slabost. Pomohl vybrat kouzelné místo kousek za osadou Nancy, poskytl dřevo pro stavbu, a tak netrvalo dlouho a Franz Gruss se stěhoval. Do svého ateliéru. Do svého srubu. Do osady, která se mu měla stát domovem. Do Nancy.
A když už jsme u Nancy, pojďme si o této osadě krátce povědět. Prvními obyvateli zdejšího údolí byli pravděpodobně bratři Keiwertové, kteří zde založili sklárnu. O několik let později tady Johann Nostic nechal vybudovat loveckou chatu a zámeček. Právě po manželce hraběte Nostice, Anně Periez de Bourdet, byla pojmenována vznikající osada. Od té doby se jí, stejně jako oné hraběnce, říkalo Nancy. Léta běžela, domy přibývaly a postupně zde žilo více než 500 obyvatel, jejichž chalupy byly rozesety po březích tří místních toků. Stříbrného, Cínového a Rájeckého potoka. Právě v té době si tady postavil srub také náš dobře známý Franz Gruss. Sklárna už byla v té době zavřená, zato se zde nacházela přádelna vlny, pila, sodovkárna a také několik restaurací. Poblíž jedné takové restaurace, zvané příhodně Na konci světa, stál Grussův srub.
Kromě toho, že Franz do restaurace Na konci světa pravidelně docházel posedět a popovídat si s místními, měla tahle hospoda na jeho život zásadní vliv. Právě tady se totiž v roce 1940 Gruss setkal s o patnáct let mladší Elsbeth Kaiserovou, která pocházela z Drážďan a v Krušných horách trávila svou zimní dovolenou. S jejich láskou to ale nebylo tak jednoduché. V době, kdy se poznali, zuřila v Evropě světová válka. Sám Franz Gruss byl krátce po jejich seznámení povolán do armády. Několik válečných let pak sloužil jako kreslíř u bojové jednotky nasazené ve Francii. Během své služby se několikrát vrátil domů do Nancy. Během jednoho takové návratu, konkrétně roku 1941, si pak Elsbeth vzal za manželku.
Když se pak válka nachýlila ke svému konci, měli manželé Grussovi konečně v poklidu žít ve svém ateliéru. Opak byl ale pravdou. Obec Stříbrná, pod níž osada Nancy spadala, se ocitla přímo na demarkační čáře, která oddělovala území osvobozené Američany a Sověty. S oběma armádami se pak také místní setkali. A místní, to byli především Němci, na které nemělo čekat nic jiného, než příprava k odsunu. Franz Gruss byl sice národností Rakušan, na to ale nikdo nekoukal. Na konci roku 1945 odešly z regionu Spojenečtí vojáci a správu nad územím převzaly československé orgány. Franz Gruss byl v té době zatčen na základě jakéhosi smyšleného udání, o němž se nedochovaly podrobnosti. Propuštěn byl až po Novém roce.
Nakonec na manžele Grussovi dopadl stejný osud, jako na většinu jejich sousedů. V únoru roku 1946 přišel pokyn, kterého se báli. Byli nuceni sbalit si pár kilogramů svých věcí a opustit vlastní dům. Franz Gruss musel v ateliéru v Nancy zanechat veškerá svá nedokončená, ale i dávno hotová, díla. Spolu s manželkou strávil několik dní na nádraží v Karlových Varech, než nastoupili do transportu a navždy opustili kraj, kde se narodil. Útočištěm se jim stala Vídeň, kam Franz a Elsbeth Grussovi dorazili 16. března 1946. V Rakousku strávili zbytek svého života.
Franz Gruss zemřel roku 1979, tedy celých třiatřicet let poté, co opustil svůj srub v Nancy. Nikdy už se do toho malebného údolí, kde strávil nejkrásnější roky svého života, nepodíval. Vzhledem k osudu, který jeho srub a celou osadu Nancy potkal, to bylo vlastně dobře. Nemusel tak na vlastní oči vidět tu zkázu. V oblasti, kde kdysi osada stála, bylo zřízeno pohraniční pásmo a život odtud zcela zmizel. Jednotlivé domy chátraly, některé vyrabovali vojáci, z jiných si udělali provizorní střelnici. Zmizela pila, zmizel hostinec Na konci světa a zmizel i Grussův srub. Když tudy dnes budete procházet, zastavte se na chvilinku a vzpomeňte si na tohoto pozoruhodného talentovaného umělce, který zasvětil Krušným horám kus svého života.