Jsou osobnosti, které by se měly neustále připomínat, protože si to svým životním dílem zaslouží. Jedním z takových krušnohorských rodáků je i malíř, grafik a sochař, který prožil polovinu svého života v okolí Kraslic. Franz Gruss, nejvýznamnější malíř své doby, tvořící v prostoru takzvaných Sudet. Jeho stopy nalezneme především v Kraslicích, kde se 3. června 1891 narodil, a také v Rájeckém údolí, kde kdysi stávala osada Nancy. Právě na jejím konci si Franz Gruss postavil po návratu do rodného kraje srub s ateliérem a prožil zde zbytek času, který mu byl v rodném kraji vyměřen. Nancy opustil nedobrovolně, roku 1946, v rámci poválečného odsunu. Pojďme ale jeho životem popořádku.

Jak již bylo řečeno, Franz Gruss se narodil 3. června 1891 v Kraslicích. Narodil se do rodina, která žila běžným životem a nikterak se nelišila od většiny ostatních. Franzův otec byl prokuristou firmy, matka byla v domácnosti a starala se o svých šest dětí. Roku 1897 nastoupil malý Franz do měšťanské školy v Kraslicích, po jejím absolvování přestoupil na reálku do Chebu. Právě tady si jeden z jeho profesorů, Eduard Pulz, poprvé všímá nevšedního uměleckého talentu, který se u mladého studenta projevuje. Je možné, že právě profesor Pulz byl prvním, kdo s Franzem hovořil o možnosti studovat umění i po dokončení reálné školy. Gruss se však v té době držel spíše při zemi. Měl představu, že se bude věnovat profesi hajného, tak jak to bylo zvykem v rodině jeho matky. Nakonec ale v lese neskončil. Alespoň prozatím. Pokusil se o přijímací zkoušku na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Přestože síto na tuto prestižní školu bylo těžko prostupné (z dvou set uchazečů bylo ke studiu přijato pouhých osmadvacet), Franz Gruss uspěl a roku 1909 se přesouvá do hlavního města monarchie.

Pobyt ve Vídni byl kromě studia orámován také několika setkáními, která se ukázala pro Grussův život jako zásadní. Velký vliv měli na jeho tvorbu profesoři Alois Delug, který Franze provázel většinou studijního života, ale také Rudolf Jettmar, který převzal Delugovu učitelskou štafetu. A ještě jedno setkání bylo důležité. Právě ve Vídni poznal Franz Gruss svého nejlepšího přítele Antona Velima, který zde také studoval. Když Gruss Akademii ve Vídni zdárně dokončil, musel se rozhodnout, jakým směrem se v životě vydá dál. Myšlenky na kariéru hajného už jej dávno opustily, nějakého živobytí však bylo potřeba. Gruss si proto, na důrazné přání svého otce, dodělal dvouletou studijní nástavbu, která mu umožnila vrhnout se na dráhu učitele kreslení a matematiky. Na stupínku ale dlouho nepobyl. Přišel rok 1914 a s ním světová válka. Než se začínající učitel nadál, už rukoval na frontu.

Ještě v tom samém roce kdy na sebe oblékl uniformu, upadl Franz Gruss v Karpatech do ruského zajetí a zbytek války se pro jeho citlivou uměleckou duši stal doslova zlým snem. Být válečným zajatcem v Rusku znamenalo prožít peklo na zemi. Všude přítomná zima, bída, nedostatek potravin a tábory plné umírajících vojáků, to byla denní realita. Se zajatci se navíc neustále šibovalo, putovali dál a dál na východ. Franz Gruss se tak postupně dostal do tábora v Kyjevě, do Jakatěrinburgu a nakonec až za pohoří Ural. Na Sibiři pak prožil zbytek války. I během svého zajetí Gruss maloval. Portréty svých věznitelů, i kamarádů, kteří s ním snášeli útrapy lágru. Výjevy z každodenního táborového života. Nebo jen fragmenty okolní krajiny. Nebylo důležité, co maloval, byla to do určité míry jeho terapie, jak zmíněné hrůzy přežít. A možná právě díky malování se Franz Gruss nakonec konce války dočkal.

Po válce se mladý malíř vrátil zpět do Vídně, kde poprvé ve svém životě vsadil jen a pouze na uměleckou kartu a stal se malířem na volné noze. Gruss příležitostně kreslil do časopisů, prodával malby, umělecké předměty a jakmile to jen trochu šlo, vystavoval své obrazy. Nebylo to zrovna období hojnosti, přesto byl právě v té době Gruss umělecky mimořádně plodný, a také ceněný v odborných kruzích. Jeho první rakouský pobyt se však chýlil ke svému konci. V roce 1924 se Franz Gruss rozhodl vrátit za ovdovělou matkou, která byla v té době v Kraslicích už úplně sama. Rozhodl se, že se vrátí domů, do rodného kraje. A právě o životě a tvorbě Franze Grusse v jeho srubu v Nancy, malebném místě v Rájeckém údolí, si povíme zase příště.

PS: Vřele doporučuji skvělou knihu FRANZ GRUSS: OPOMENUTÝ UMĚLEC KRASLICKA od pana Vladimíra Prokopa.