V dnešním příspěvku vyměním vrcholové partie našich hor za zelenou oázu klidu, která leží přímo pod krušnohorskými kopci. Podíváme se do chomutovského Zooparku. Ten ostatně dlouhá léta nesl oficiální název Podkrušnohorský zoopark Chomutov, což nebylo pouze díky tomu, že z prostorů zahrady můžete vidět rychle se zvedající horský masiv, ale například také díky tomu, že zde chovají mnoho druhů zvířat vyskytujících se v českých horách, nebo proto, že součástí Zooparku je i kopie staré krušnohorské vesnice, takzvaný skanzen v přírodě.

Chomutovský Zoopark byl otevřen v květnu roku 1975 a za jeho zrodem stál, tak jak to často bývá, jeden zapálený člověk s jasnou vizí. Jmenoval se Walter Markel a po založení Zooparku se stal jeho prvním ředitelem. Místo, kde zahrada vznikla, nebylo vybráno náhodně. Jedná se o lokalitu na klidném okraji města, nedaleko dalšího významného turistického cíle, proslulého Kamencového jezera. Uprostřed parku se navíc nachází unikátní kaštanka, se stromy vysazenými již v 17. století. Celý koncept Zooparku je od dob svého založení směřován k chovu převážně evropských a asijských zvířat, žijících v mírném podnebném pásu.

Po otevření areálu se nejednalo o klasickou zoologickou zahradu, ale o lesopark, ve kterém bylo možné spatřit zvířata nenáročná na chov. V letech po jeho otevření nebyl areál dokonce oplocen, při vstupu se nevybíralo vstupné, zázemí pro zaměstnance se budovalo, kde se jen dalo. S přibývajícími léty se situace přeci jen měnila. Areál dostal oplocení, rozšiřoval se zvěřinec, modernizovalo zázemí. Mezi chovaná zvířata se řadil třeba zubr (dlouho byl také součástí loga Zooparku), jeleni, daňci, medvěd, rozličné druhy vodního ptactva, ale také domácí a hospodářská zvířata.

Koncept Zooparku měl ale širší rámec. Snem prvního ředitele Waltera Markela bylo zřízení kopie původní krušnohorské vesnice, takzvaného skanzenu v přírodě. Uvažovalo se dokonce o rekonstrukci zámku, který stával ve vsi Ahníkov. Ta musela ustoupit těžbě uhlí a navždy zanikla. Zámek byl však pečlivě rozebrán, důsledně se zdokumentovala jeho původní podoba a seriózně se uvažovalo o jeho znovu postavení právě v prostorách Zooparku. Nakonec se tato smělá myšlenka ukázala jako nerealizovatelná, především z finančních důvodů.

Původní ředitel a zakladatel Zooparku Walter Markel ze své funkce odešel roku 1980. Zoologická zahrada pod Krušnými horami ale žila dál svým životem. Utěšeně se rozšiřovala (dnes je to Zoologická zahrada s největší plochou v ČR), přibývala nová, často exotická, zvířata a rostl i počet návštěvníků. Na okraji Zooparku vyrostla také jízdárna a prostory jezdeckého klubu. Po revoluci v roce 1989 nastal na krátké období útlum Zooparku, především z důvodů nejistoty a celkových společenských změn. Lidem se otevíraly nové možnosti, jak trávit volný čas a chvíli trvalo, než se Zoopark vzpamatoval a našel zpět své místo.

Novodobá éra chomutovského Zooparku se dá spojit s nástupem MVDr. Přemysla Rabase do funkce ředitele v roce 1992. Nový ředitel navázal na původní koncept Waltera Markela a nadále se snažil rozvíjet zahradu jako místo pro chov euro – asijské fauny. Postupně v Zooparku proběhla úprava většiny expozic, do chovu byla zařazena nová zvířata (třeba nesmírně populární tuleni), zřízena byla i Safari část, kde návštěvníci projíždějí mezi zubry, či sajgami. Étos rozvoje započatý v 90. letech je v Zooparku Chomutov cítit i dnes. A nejde jen o investice do zvířat a jejich výběhů. V Zooparku je nové zázemí pro malé i dospělé návštěvníky, byl dobudován skanzen Stará Ves, součástí aktivní činnosti Zooparku je i ekologická výchova a nejrůznější přednášky pro veřejnost. Je toho zkrátka více než dost, a tak na tomto místě skončím s popisem a doporučím vám osobní návštěvu tohoto místa.

Já sám jsem se do Zooparku vypravil a využil jsem toho, že vstup do Zoo je povolen i se psem. Koutkem oka jsem se snažil vychutnat si příjemné prostředí zahrady (všude čisto, upraveno), prohlídnout si zvířata, nebo ocenit velikost výběhů, které zdejším obyvatelům poskytují dostatečně velký životní prostor. Ve skutečnosti jsem ale většinu návštěvy vlál na vodítku za psem, který běhal od jednoho výběhu k druhému, pokoušel se lovit kachny, plameňáky, snažil se zaútočit na zubra a nakonec se zamiloval do tuleně. Budu se muset do chomutovské Zoo vypravit někdy v budoucnu znovu a projít jej ve větším klidu.