Dnes se budeme toulat po území, které bylo po staletí spojeno s výrobou hudebních nástrojů. Tato proslulá krušnohorská řemeslná výroba je na české straně spojena především s městy Luby a Kraslice. A právě mezi ně se dnes podíváme. Znalec jistě namítne, že tím vlastně opustíme Krušné hory. A bude mít pravdu. Přesto věřím, že mi to pro jednou odpustíte. Vždyť se nevzdálíme daleko!
Jak již bylo naznačeno, Krušné hory mají svou přirozenou hranici. Na východní straně je to Nakléřovský průsmyk, který je odděluje od Děčínské vrchoviny. Na západě je pak touto hranicí údolí říčky Svatavy. S trochou zjednodušení by se dalo říct, že na levém břehu po směru toku leží Krušné hory, zatímco pohled doprava směřuje již na takzvané Smrčiny. No a právě doprava se teď vydáme, konkrétně do malé obce Kostelní a jejího západního souseda – osady Kámen.
Jak už naznačuje samotný název, obec Kostelní je známá především díky svému kostelu. Je zasvěcený svatému Jiljí a je nejstarším kostelem na Kraslicku. První zmínka o obci Kostelní (původně Kirchberg) pochází z roku 1185. V té době už zde kostel pravděpodobně stál, což potvrzují i pozdější archeologické výzkumy, které stavbu datují do druhé poloviny 12. století. Co víme jistě je to, že barokní přestavba původně románského kostela proběhla v roce 1692. Na tento rok odkazuje mimo jiné i vytesaný letopočet. Za stav, v jakém se dnes kostel nachází, vděčíme jeho opravám z počátku 90. let, kdy byl kostel v doopravdy dezolátním stavu. Většinu těchto oprav financovali potomci bývalých německých farníků.
Ke kostelu se váže několik zajímavostí. V jeho bezprostřední blízkosti nalezneme malý kostelní hřbitov. Ten je původní, na rozdíl od interiéru kostela a dvou cenných reliéfů. Ale postupně. Původní podobu interiéru kostela a jeho vybavení známe již pouze z dobových fotografií. Během let chátrání byl kostel mnohokrát vykraden a vše, co mělo alespoň nějakou hodnotu, zmizelo v nenávratnu. Tak nějak si říkám, že to byla doba, kdy zdejší zemi opustil Bůh. Dva kamenné románské figurální reliéfy, vsazené do jižní stěny kostela, také nejsou původní. Jedná se o kopie. Originály naštěstí nezmizely, ale jsou součástí sbírky muzea v Sokolově.
K samotné obci kostelní a její historii lze v krátkosti uvést pár dat a čísel. První zmínka o obci pochází z roku 1185. v roce 1654 jsou v obci evidovány pouhé čtyři domy, o dva roky později jsou navíc obyvatelé nuceni vzdát se své víry a přestoupit na katolickou víru svých pánů. A když už jsme u pánů, těmi místními byli ti z nedalekých Lubů. Po Třicetileté válce se v regionu překotně rozvíjejí domácí výroby, zde v Kostelní zajišťuje obživu především zemědělství, práce se dřevem a výroba hudebních nástrojů. Díky tomu zde v roce 1847 evidují již více než 250 obyvatel a o tři roky později se Kostelní stává samostatnou obcí. Mají tu školu pro více než 100 žáků, dvě hospody, obchod se smíšeným zbožím… Zkrátka prosperující, živá obec. A pak už to jde jen z kopce. Válka. Odsun původního obyvatelstva. Trvalý úbytek stálých obyvatel. A 1. dubna 1976 připojení obce kostelní ke Kraslicím. Dnes naleznete v Kostelní pár domů, většina z nich má rekreační charakter. A samozřejmě krásně opravený kostel svatého Jiljí.
Nějak jsme se v Kostelním zdrželi, tak už jen na skok k přírodní památce Vysoký kámen. Jedná se o kvarcitový skalní útvar, vypínající se vysoko nad okolní krajinu. Dle pověsti je to vlastně zakletý hrad i se svým zlým pánem. Byl to loupeživý rytíř, který neměl dobré srdce. Jednoho dne přišel na jeho hrad potulný muzikant a požádal o střechu nad hlavou a trochu jídla k snědku. Hradní pán jej vyhnal a ještě na něho pustil psa, který muzikanta zle potrhal. Ten se odsud odplazil, a pak hrad i s jeho pánem proklel. Tolik k pověsti, o jejíž pravosti můžeme jen spekulovat. Co víme jistě je fakt, že kousek od skalního útvaru stávala obec Kámen (ve své době až 250 obyvatel) a také kaple Božího Těla. Po té už dnes zbyl jen památník.
S konstatováním, že jsem objevil zase další krásný kousek naší země, o kterém sem toho příliš nevěděl, se loučím. A pospíchám rychle zpátky, na druhý břeh říčky Svatavy.