Další krušnohorský výlet mě zavedl do okolí Cínovce, bývalého hornického městečka ve východní části pohoří. V posledních letech se Cínovec dostal do povědomí především ze dvou důvodů. V okolí obce se nachází přibližně 6% světových zásob lithia, které se používá v bateriích mobilních telefonů, v solární energii, nebo třeba jako nezbytný komponent při výrobě baterií elektromobilů. A jak už to tak bývá, obrovská zásoba této suroviny, která se nachází pod povrchem Cínovce, nenechává některé lidi klidnými. Druhá nepěkná kauza spojená s obcí pochází ze září roku 2021. Z iniciativy Klubu českého pohraničí zde byla odhalena socha pohraničníka, doplněná o malý památní. Socha vzbuzuje od svého vztyčení značné vášně. Taková škoda, vždyť Cínovec by si zasloužil úplně jinou reklamu!

A vůbec, název Cínovec, to je vlastně nomen omen! Protože těžba cínu tady skutečně doslova psala historii. A přivedla sem první obyvatele. Byli to horníci z okolí Krupky, kteří zde v okolí nacházeli bohatá ložiska vzácné rudy. Tak bohatá, že se nakonec stalo okolí Cínovce pro Krupku nevítanou konkurencí. Horníci, kteří sem přicházeli, si stavěli jednotlivé chalupy, roztroušené po okolí. První osadou se stal Přední Cínovec. Zmínky o něm pocházejí ze 12. století. Osadu již dnes nenajdete, zanikla. O kus dál a o něco později vznikl Zadní Cínovec. A právě na historickém území této osady se dnes Cínovec nachází.

Těžba cínu v okolí kopírovala osudy ostatních krušnohorských těžebních lokalit. Nejprve prudký rozmach dolování, po Třicetileté válce pak pro změnu značný útlum. Postupem času mnohé pokusy o obnovu těžby, které se zde poměrně dařily. V roce 1885 byl Cínovci dokonce udělen statut hornického města. Mezi světovými válkami byla těžba v okolí utlumena, po zabrání Sudet Německem byl však místní důl znovu otevřen, výrazně rozšířen a doplněn o novou úpravnu rud. Po válce důl převzal národní podnik Rudné doly Příbram a v těžbě pokračoval až do roku 1990, kdy zde byla hornická činnost definitivně ukončena. Zmizela tím tradice trvající několik století.

Cínovec se v důsledku toho začal vylidňovat, ubylo živobytí a s tím i chuť lidí trvale žít na hřebenech hor. V devadesátých letech byl hornický průmysl nahrazen jiným, dost pofidérním. Díky blízkosti hraničního přechodu a movité klientele z Německa zde vznikla kasina, různé herny, a také domy nevalné pověsti. Ano, nechvalně proslulá silnice E55 vedla právě tudy. Naštěstí tahle podivná kratochvíle časem odezněla a dnes má Cínovec jinou podobu. Jedná se o převážně rekreační oblast, s mnoha pěknými domy a krásně opraveným kostelem. Od 24. března 2005 je kostel chráněn jako kulturní památka (kvůli tomuto výročí jsem se sem vypravil, neboť někdo sbírá motýly a já krušnohorská výročí). Za návštěvu rozhodně stojí také stezka zvaná Cínovecký okruh, která vás provede místním okolím.

Já jsem se po stezce vydal jen kousek, nakonec jsem ale v okolí Cínovce vykroužil pěknou trasu uprostřed malebné přírody. Auto jsem nechal stát na blízké benzinové pumpě, nasadil běžeckou výbavu a vyrazil. Ke kontroverzní soše pohraničníka, odtud ke kostelu, na místní hřbitov, okolo Dlouhého rybníka po červené turistické značce až do míst, kde stával Přední Cínovec. Odtud pak přes Cínovecký hřbet, okolo místních rašelinišť, přes Husův vrch, zpátky do Cínovce. Nakonec jsem si ještě pěšky došel prohlédnout zdejší golfový areál. Co říct nakonec? Okolí Cínovce rozhodně stojí za návštěvu, je to tady moc krásné! Já se sem určitě zase brzy vrátím. A vám výlet do těchto končin doporučuji také.