Bublava, původně hornická osada, o níž se první písemné prameny zmiňují roku 1601, je dnes známá především jako populární krušnohorské lyžařské středisko. V zimě zdejší areál nabízí sedm sjezdových tratí, které obsluhuje šest vleků a jedna moderní lanovka. V létě můžete využít například zdejší více jak 2 kilometry dlouhou trialovou trať pro jízdu na kole. Ať už ale Bublavu navštívíte v jakémkoliv ročním období, určitě nepřehlédnete nejvyšší kopec okolí – Olověný vrch, známý také pod německým názvem Bleiberg. Je vysoký 802 metrů a nalézá se na něm chata s rozhlednou. A právě o ní si dnes krátce povíme.

S nápadem na její výstavbu přišel místní Spolek přátel přírody již ve 20. letech minulého století. Tedy v dobách, kdy bylo stavění rozhledem v Krušných horách velmi populární. Kdo neměl rozhlednu, jakoby snad ani nebyl. Považte sami. Na Klínovci byla otevřena již roku 1884, na sousedním Fichtelbergu o čtyři roky později. Pozadu nezůstaly ani další hory západního Krušnohoří. Plešivec dostal svou rozhlednu roku 1895, Tisovský vrch 1897, Blatenský vrch roku 1913. Olověný vrch si v té době o rozhledně mohl nechat jen zdát. Místní se ale svého nápadu nadále drželi. Vypracováním projektu pověřili známého karlovarského architekta Karla Ernstbergera, stavba samotná začala roku 1933 pod taktovkou stavitele Rölze. Především architekt stavby – Karl Ernstberger – si zaslouží krátkou zmínku.

Rodák ze Západních Čech vystudoval prestižní Akademii výtvarných umění ve Vídni a poté nastoupil do ateliéru Leopolda Bauera, významného architekta té doby. Pod jeho dohledem začal realizovat své první projekty, mezi které můžeme zařadit výstavbu vídeňské pobočky Rakousko – Uherské banky, stavbu Priesnitzova sanatoria v Jeseníku, podílel se také na stavbě Národní knihovny a muzea v hlavním městě Bulharska – Sofii. V roce 1924 se pak trvale usídlil v Karlových Varech a začalo jeho, převážně secesní, západočeské působení. V našem regionu se podílel na přestavbě mnoha hotelů v lázeňském městě, pouštěl se ale i do práce na průmyslových stavbách (mlékárna v Drahovicích), církevních objektech (kostel Panny Marie Utěšitelky v Karlových Varech), nebo již zmíněné rozhledně na Olověném vrchu. Jeho domy stojí také v Nejdku, Sokolově, nebo Ostrově. Po roce 1945 byl Karl Ernstberger spolu se svou rodinou odsunut do Německa, umírá v roce 1972 v Norimberku.

My se ale vraťme zpět na Olověný vrch. Jak již bylo zmíněno, plány na stavbu rozhledny předběhly samotnou realizaci o více než deset let. A když se v roce 1933 konečně začalo, nastal problém. Ve světě, Československo nevyjímaje, zrovna vrcholila světová hospodářská krize. Území takzvaných Sudet bylo v naší zemi tím nejpostiženějším. A tak i v Bublavě velice složitě hledali zdroje na financování stavby. Místní se ale nechtěli svého snu vzdát, zvlášť když byli tak blízko, proto stavbu realizovali, byť ve skromnějším provedení, než bylo původně zamýšleno. Chata s rozhlednou, které místní říkali Bleibergwarte, byla nakonec dokončena a slavnostně otevřena dne 3. prosince 1933.

Chata s rozhlednou se stala vyhledávaným turistickým cílem, a tak splnila zamýšlený účel. Žádné štěstí ale netrvá věčně. Rozvoj turistického ruchu (a život v regionu obecně) již o pár let později ovlivnily přicházející události. Nejprve vzestup nacionalismu, poté rozbití republiky a nakonec 2. světová válka. Během ní byla věž uzavřena a chata sloužila jako dětský domov. Po válce a odsunu obyvatelstva pak celý objekt převzala armáda, která zde měla svou vojenskou hlásku. O tom, jak se vojáci starali o svěřené objekty netřeba mluvit, a tak není divu, že kdysi místní chlouba utěšeně chátrala. Po Sametové revoluci prošel objekt dvěma výraznějšími rekonstrukcemi (1996 a 2007.)

Dnešní stav rozhledny a přilehlé chaty je bohužel opět dosti neutěšený. Rozhledna chátrá, do zdiva objektů se zakousl zub času. Místo toho, aby zde našli zázemí lyžaři a turisté, je objekt oplocen a opatřen cedulkou zákaz vstupu. Smutný pohled. Člověk se musí zamýšlet, proč se tak macešsky staráme o to, co nám tu zanechali předkové. Krušné hory by si, na místo různých kontroverzních staveb a projektů, zasloužily lepší péči o své historické dominanty – třeba rozhledny. Nezbývá než věřit, že není všem dnům konec.