Byla teplá srpnová noc. Zatímco ve vnitrozemí ještě drtivá většina obyvatel klidně spala, v Krušných horách vybíhali první lidé ze svých domů, vykukovali z oken a nechápavě pozorovali projíždějící tanky. Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa právě začínala.
Samotná pozemní část Operace Dunaj, jak invazi pojmenovali Sověti, začala ze čtyř směrů. Vojáci proudili na území našeho státu z území Podkarpatské Rusi (cca 10 tisíc vojáků), z Maďarska (40 tisíc vojáků), z Polska (70 tisíc vojáků) a z Německé demokratické republiky (35 000 vojáků). A právě z Německa směřovaly i tři trasy vedoucí přímo přes hřeben Krušných hor.
Celá invaze začala de facto ve Vejprtech. Přibližně ve 21.40 prorazily dva východoněmecké tanky, doprovázené dvěma transportéry, hraniční závoru a postupovaly dále do vnitrozemí. Hraniční posádka z Vejprt podala okamžitě zprávu o narušení státní hranice na velitelství. První vojáci byli v Československu. Bylo z toho pozdvižení i v rámci velení celé operace. Němci totiž překročili hranici navzdory zákazu. První měli být dle plánu Sověti. Chvíli poté, co přišlo hlášení z Vejprt, objevily se ty samé zprávy také z hraničních přechodů na Cínovci a na Moldavě. Bylo jasné, že se děje něco mimořádného!
Na několika místech Krušných hor zase vojska překročila hranici, aniž by byla kýmkoliv pozorována. To se stalo například na Jelení v okrese Karlovy Vary. Díky tomu, že zaniklá obec byla odříznuta od okolního světa, navíc v hraničním pásmu, vjeli východoněmecké tanky na území bývalé obce a zde čekaly na signál k dalšímu postupu směrem na Nové Hamry, Nejdek a Karlovy Vary. Byly tak na našem území, aniž by o nich někdo věděl.
Operace se postupem času rozbíhala na plné obrátky. Někteří obyvatelé hor se o ní dozvěděli až ráno. Zde připojuji jedno dobové svědectví z Božího Daru, který se nacházel u dalšího z hraničních přechodů. "Na hranici z lesa koukaly hlavně tanků jedna vedle druhé. Z hranic se ozývala hra "na garmošku". Mysleli jsme, že je to další vojenské cvičení. Nás už to ani nezajímalo. V obchodě (dnes penzion U sněhuláka) jsme potkali vojáky nakupující spoustu bochníků chleba. Říkali, že jsme si, že jsou z útvaru. Čeští dělníci, kteří pracovali na chatách a obědvali na Pražské chatě (dnes Daniela), se najednou sbalili a po informacích z Prahy odjeli domů. 21. srpna tanky přejely hranici a jely po silnici kolem hotelu Zelený dům. Tam bydleli turisté z NDR. Jednomu přejeli trabant. Jediné, co zbylo vcelku, byly sluneční brýle. Na svahu nad benzinkou se převrátil tank. S vojáky jsme se nestýkali, ale když poprosili slušně ti mladí sovětští klučíci o vodu, dali jsme jim napít. Ani nevěděli, kde jsou. (zdroj: Facebook města Boží Dar)
Jak vojáci postupovali, začali se na mnoha místech setkávat s aktivním odporem obyvatelstva. A také se čím dál častěji vůči obyvatelům horských měst a vesnic chovali agresivně. Existují například svědectví o tom, jak sovětský tank ohrožoval civilní obyvatelstvo v Hoře Svatého Šebestiána, pokoušel se najíždět na shromažďující se lidi a nakonec svou hlavní prorazil okno do místní hospody. (Velmi podobná scéna se objevuje v seriálu Zdivočelá země). Odpor obyvatelstva dokládají i přiložené fotografie z Kraslic.
V té době už byla invaze v plném proudu. Těžká technika se hnala přes Kraslice, Nejdek, Jáchymov, Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem, Děčín a další města v podhůří. Na mnoha místech nám sovětské tanky braly svobodu po stejné trase, po které nás v roce 1945 osvobozovaly. Při pohledu na vojáky z NDR zase mnoho pamětníků napadlo: Tak už jsou tady zase Němci. Jako tenkrát. Vojska postupovala do vnitrozemí a na vrcholcích Krušných hor zbyly lidem jen oči pro pláč….
PS: Fotografie ke svým příspěvkům se snažím pořizovat sám. Dnes jsem ale použil fotografie cizí. Většina dnešních fotografií pochází z Kraslic a byla mnou stažena z veřejně přístupného alba na www.rajce.idnes.cz , kam jej umístil fotograf, vystupující pod internetovým jménem Amati. Vzhledem k tomu, že autor neuvádí své skutečné jméno, mohu mu za publikované snímky poděkovat pouze touto cestou.