Dnes vzpomeneme výročí narození člověka, jehož věhlas daleko přesahuje nejen Krušnohoří, ale celou naši zemi. Jedná se o postavu proslulou vskutku celosvětově. Vždyť jeho nejslavnější knihu, o které ještě bude řeč, četl téměř každý, kdo ve svém profesním životě zavadil o mineralogii a hornictví, ale také dobývání a zpracování kovů. Pro čtenáře ve Spojených státech ji v roce 1912 přeložil do angličtiny důlní inženýr, jakýsi Herbert Hoover. Že vám to něco říká? No jistě! O sedmnáct let později se stal 31. prezidentem USA. 

Náš hrdina je ale postavou nejen fascinující a renesanční, ale také trochu tajemnou. O jeho životě by se s trochou nadsázky dalo říct, že všechno je jinak, než jak se na první pohled zdá. Celý svět jej zná pod jménem Georgius Agricola, on se ale narodil jako Georg Bauer. Lidé si jej často automaticky spojují s Jáchymovem, ve kterém však prožil jen necelé čtyři roky svého života. Jeho nejslavnějším spisem je kniha o hornictví, i když horníkem vlastně nikdy nebyl. Život má někdy zkrátka nejrůznější zatáčky. Tak se teď pojďme krátce podívat na ten Agricolův. Nebo snad Bauerův? 

Narodil se v saském městě Gluchau. O jeho mládí se toho neví příliš. V době, kdy Georg vyrůstal, postihl město několikrát požár, díky čemuž se nedochovaly takřka žádné písemné prameny o něm, ani o jeho rodině. Co jistě víme je fakt, že po absolvování latinské školy v Cvikově, nastoupil na univerzitu v Lipsku, kde studoval teologii, filosofii a filologii. Právě v té době přijal jméno Georgius Agricola. Perličkou je že latinské slovo Agricola a německé Bauer vyjadřuje totéž – v překladu rolník. 

V době studií také přichází první osudové setkání jeho života. Štěpán Roth byl učitelem na již zmíněné škole ve Cvikově. Nejprve Agricolu provedl studiem a doporučil mu univerzitu v Lipsku. Po jejím absolvování jej zlákal zpět do Cvikova, kde mu svěřil učitelské místo. A posléze mu uvolnil dokonce místo ředitele školy, sám totiž odešel učit jinam. Možná už někteří z vás tuší. Ano, do Jáchymova. Kruh se uzavírá. 

Než se ale do tohoto v té době bohatého a prosperující města dostal, uteklo ještě dost času. Ty Agricola využil ke studiu a cestování. Intelektuálním vzorem a dobrým rádcem mu byl jeho profesor z lipské univerzity, Peter Mosellan. Právě on mu ukázal životní směr a cestu. Můžeme tak hovořit o druhém osudovém setkání jeho života.

Prameny na Agricolu narážejí postupně v Basileji, Boloni, Benátkách a konečně ve Ferraře, kde je nakonec promován na doktora. To bylo pro jeho další život dost zásadní, neboť právě jako doktor se dostává roku 1527 do Jáchymova, pravděpodobně na pozvání Šliků. A zde přichází třetí osudové setkání jeho života. 

V Jáchymově se seznámil s Vavřincem Bermannem, hutním kontrolorem, který se mimořádně zdatně orientoval v problematice hornictví a hutnictví. Ono ostatně žít v té době v Jáchymově a vyhnout se uvedeným oborům nebylo prakticky možné. Agricola byl hornictvím doslova pohlcen. A i když svůj zásadní spis o hornictví napsal až později, dávno po opuštění Jáchymova, je nepochybné, že většinu praktických informací a zdrojů pro svou knihu načerpal právě tady. Význam přátelství s Bermannem lze doložit i tím, že jeho první kniha o mineralogii a hornictví, která vznikla během pobytu v Jáchymově, se jmenovala v českém překladu Bermannus neboli dialog o hornictví. 

Po odchodu z Jáchymova prožil Georgius Agricola většinu svého dalšího života v Saské Kamenici (Chemnitz). Zde byl městský lékařem, učitelem a také starostou. Hlavně se zde ale věnoval své rozsáhlé tvorbě. Právě v Chemnitz vznikla jeho nejslavnější kniha, o které jsme již několikrát mluvili, ale ještě ji nejmenovali. Dvanáct knih o hornictví a hutnictví. V originálu De re metallica libri XII. Bible generací hutníků a horníků. A dodnes běžně používaný spis. 
I během působení v Chemnitz Agricola svůj milý Jáchymov čas od času navštěvoval. 

Zemřel, stižen mrtvicí, 21. listopadu 1555. Prostřednictvím svého díla však žije dodnes.