Fichtelberg a Klínovec. Dvě ikonická místa Krušných hor. Dva vrcholy, stojící naproti sobě jako bratři. Každý v jiném státě, každý na jiné straně údolí, přesto si v lecčems podobní. Oba dva vrcholy mají jako svou dominantu hotel s rozhlednou. Žel nutno podotknout, že stav toho na německé straně je podstatně lepší. To je ale jiný příběh. I populární Fichtelberghaus musel mnohokrát ve své historii doslova a do písmene vstát z popela. Může tak být nadějí a inspirací pro Klínovec. Snad i jeho vrchol se brzy dočká důstojné podoby.
Ale zpět k Fichtelbergu. První budova na jeho vrcholu se začala stavět již v roce 1888, samotná chata byla otevřena 21. července 1889. Byla to tehdy velká sláva! Popularita zimních sportů, turistiky a samotného místa vedla k tomu, že byla chata na Fichtelbergu, tehdy již zvaná Fichtelberghaus, postupně modernizována a rozšiřována. Zásadním momentem pro celou oblast pak bylo vybudování lanovky, která vedla z Oberwiesenthalu až na vrchol Fichtelberg. Do provozu byla uvedena v roce 1924.
Události následujících desetiletí, které na Krušnohoří tvrdě dopadaly, měly samozřejmě vliv i na letní a zimní turistiku. Lidé měli jiné starosti, než se veselit. Ani válka ale Fichtelberghaus na lopatky nepoložila. To se povedlo až živlu v horských oblastech nejobávanějšímu. Ohni.
Prapůvod katastrofy populárního hotelu ale můžeme hledat již v průběhu šedesátých let. Fichtelberghaus totiž trpěl chronickým nedostatkem vody. Situace byla tak zoufalá, že dokonce i hoteloví hosté měli vodu na příděl. Kdo se nestihl umýt ve stanovených hodinách, měl prostě smůlu. Tehdejší pronajímatel hotelu měl dlouho trpělivost, koncem roku 1962 ale už bouchl do stolu! Hotel je třeba uzavřít, dokud nebude situace s vodou vyřešena. Oficiálně jej k tomu, aby dokončil alespoň zimní sezonu, která byla právě v nejlepším, přemluvili. Pravda je ale spíše taková, že mu to bylo nařízeno. A dopadlo to tak, jak to dopadlo.
V pondělí 25. února se v hotelu konal nesmírně populární ples růží. Bylo nabito. Dospělí se ve velkém sále královsky bavili a dětem to možná bylo líto. A tak si v prostorách prádelny tajně udělaly vlastní karneval. A jako rekvizity si mimo jiné vzaly svíčky. Buď jak buď, kolem 19. hodiny se hotelem Fichtelberghaus ozvalo naléhavé volání: OHEŇ V DOMĚ!!
Byť byli hasiči z Oberwiesenthalu zburcováni téměř ihned, jejich blesková akce se minula účinkem. Příjezdové cesty na vrchol Fichtelbergu byly zapadány dvoumetrovými závějemi, pro požární techniku neřešitelný problém. Evakuace hostů dolů a přesun hasičských jednotek nahoru, vše musela zvládnout pouze stará lanovka. To první se povedlo. Nikdo nebyl zraněn a všichni hosté byli včas evakuováni. To druhé šlo ale o poznání hůře.
Nahoře, jak již bylo řečeno, voda nebyla. Hadice natažené až z Oberwiesenthalu v silných mrazech zamrzaly a praskaly. Situace neměla řešení! Velmi brzy byl celý objekt v plamenech. Dokonce až v dalekém Měděnci, nebo dole v podhůří lidé vybíhali do nočního chladu a užasle pozorovali červenou záři nad hřebenem hor. Jako blesk se pak šířila ta zlá zpráva – na Fichtelbergu hoří.
Když druhý den ráno ustoupila tma, povalovala se na vrcholu, okolo spáleniště, hustá mlha. Jakoby chtěla zakrýt tu tragédii. Fichtelberghaus byl v troskách. Zachránit se jej nepovedlo. Základy toho populárního hotelu snad ještě doutnaly, když začali první odvážlivci spřádat plány na jeho obnovení.
O dva roky později měl vrchol zpět svoji dominantu. Betonovou stavbu se 42 metrů vysokou rozhlednou. Vše ve stylu poplatném tehdejšímu režimu, který ovlivňoval i architekturu. Jak lze vidět z dobové fotografie, taková stavba v malebném horském prostředí působila jako pěst na oko.
Naštěstí pro nás a další generace ale přišla ještě jedna přestavba, která sice ubrala rozhledně více jak 10 metrů, ale vrátila na vrchol Fichtelbergu stavbu v původním stylu. Hotel Fichtelberghaus, jak jej známe dnes, byl slavnostně otevřen 18. července 1999.