Ne každé téma, odkazující na historii našeho regionu a našich hor, je veselé. Stejně jako není vždy veselý život sám. Je ale potřeba i tato data a s nimi spojené události neustále připomínat a zdůrazňovat. Lidská paměť má totiž tu vlastnost, že často některé důležité věci vytěsní rychleji, než je zdrávo. 

Tak tedy. Mezinárodní den památky obětí holokaustu oslavíme ve středu 27. ledna. Uvedené datum není vybráno náhodou. Právě 27. ledna roku 1945 byl osvobozen Rudou armádou koncentrační tábor Osvětim – Březinka, symbol toho nejhoršího, co kdy člověk člověku dokázal udělat. Mezinárodní den obětí holokaustu byl vyhlášen Valným shromážděním OSN 1. listopadu 2005. Slouží ke cti naší republiky, že sama iniciativně vyhlásila zákonem tento den jako významný již o rok dříve. A ta zmiňovaná souvislost s naším regionem? 

Nejprve jeden smutný paradox. Ve stejném týdnu, kdy vzpomínáme nacistické oběti, se v Karlových Varech narodil jeden z nejhorších pohlavárů fašistického Německa, knihkupec, státní ministr pro Čechy a Moravu, kat českého národa Karl Hermann Frank. I to je naše historie, i takoví lidé tady žili. 

Samotné slovo holokaust znamená ve volném překladu naprosté zničení, úplná katastrofa, nebo také masakr. My jej známe jako symbol pro systematické pronásledování a hromadné vyvražďování určitých etnických skupin, především osob židovského původu. Jeho nejznámějším symbolem jsou pak koncentrační tábory. Některé, jako třeba zmíněná Osvětim, jsou známé na celém světě. Málokdo ale už ví, že se takové tábory vyskytovaly například i u nás v Podkrušnohoří. A o dvou z nich si dnes krátce povíme. 

Jeden z nich se nacházel v Nové Roli. S nápadem zřídit takový tábor přišel tehdejší ředitel novorolské porcelánky Heinrich Hechtfischer. Jeho motivem bylo mimo jiné získat levnou pracovní sílu pro svůj podnik. Tábor byl dostavěn 7. 12. 1942 a jeho kapacita čítala 600 míst pro ženy a 100 míst pro muže. Tábor, ležící na místě, kde dnes najdeme jen nenápadný lesík a holé louky, byl složen z dřevěných baráků. Jen pro příslušníky SS byla vystavěna zděná budova. Okolo tábora byl ostnatý drát pod elektrickým proudem a strážní věže, tak typické pro podobná zařízení. Na konci války, 23. dubna roku 1945, byl z tábora v Nové Roli vypraven pochod smrti se zbývajícími vězni, který nepřežilo několik stovek z nich. Po osvobození tábora byl ředitel porcelánky Hechtfischer postaven před soud a popraven. 

Je smutným, ale věrným obrázkem té doby, že tábor sloužil i po konci války - nejprve jako tábor pro pochytané příslušníky SS a NSDAP, později jako sběrný tábor pro německé obyvatelstvo, čekající na odsun ze země. V Nové Roli dnes nalezneme k připomínce tohoto tábora dvě pietní místa – jedno v parčíku u nádraží, druhé na místním hřbitově. 

Druhý takový tábor se nacházel v Ostrově nad Ohří. Ten byl dokonce prvním na Karlovarsku, někdy se říká, že snad na celém území okleštěného, tehdy již bývalého, Československa. Nacistická mašinerie neztrácela čas. Ostrovský tábor byl povětšinou přestupní stanicí do tábora Buchenwald. Tábor byl určen pro 200 vězňů. Většina z nich byli Židé ze západu Čech a antifašisté. V táboře zemřelo okolo 100 osob. Tábor byl umístěn v prostorách barokního zámku, avšak kvůli malé kapacitě byl zrušen dříve než obdobná zařízení v okolí. Dnes je tento zámek krásně a vkusně zrekonstruován a tábor připomíná pamětní deska.

Važme si toho, v jaké době dnes žijeme a ve středu vzpomeňme na všechny ty, kteří takové štěstí neměli.