Milí přátelé, dovolte mi dnes trochu nekorektního humoru ve složité době. Tak jako všichni ostatní i já sleduji to, co se momentálně děje na území Ukrajiny. Sedím doma před televizí a nemohu uvěřit svým očím. Jako dnes. Sledoval jsem zprávy, naše Bella mně ležela u nohou, když se na obrazovce objevil Putinův ksicht. Zatímco já jsem si s opovržením odfrkl, náš pes se postavil do pozoru a začal vrtět ocasem. Co to děláš, zvolal jsem. Ten pán je fuj! Bella si to ale nenechala vysvětlit. Dokonce na něho dlouze zavyla, jakoby ten neřád byl její smečka! A pak mně to došlo! Vždyť on je její smečka!

Jak už jsem několikrát psal, samojed je přátelské plemeno psa, pocházející Z RUSKA. V té chvíli před televizí mně to najednou došlo! Rázem se mně objasnilo mnohé z toho, co mi můj pes už téměř tři roky provádí! Pod tím huňatým kožíškem a nevinným výrazem se totiž skrývá duše okupanta! Považte sami…

Když jsme si Bellu poprvé přivezli domů, vyčlenili jsme pro ní malý pelech v rohu za gaučem. Zahradu jsme pak rozdělili napůl, část užitková a část psí. Bella respektovala fakt, že má zapovězen přístup do ložnice a do mé pracovny. To jsou pokoje pro lidi, dávali jsme jí najevo. Přesto, že jsme se snažili být důslední, občas se pes do zakázaných pokojů zatoulal. Zpočátku dělal, že omylem, postupem času ale pronikal přes pomyslnou hranici dál a dál do našeho vnitrozemí. Jednou, když jsem ji okřikl, zavrčela na mě, co si to jako dovoluju… Pak přišla další fáze. Když jsme nedávali pozor, pronesla do zakázaného pokoje své hračky, a pak na nás zkoušela metodu, že když tady jako mám hračky, tak je to napůl moje, ne? Jak se její ataky stupňovaly, přešli jsme nakonec na kompromis. Je to pokoj nás všech a budeme se v něm tolerovat. Už ani nevím, kdy se situace dostala do fáze, že jsem se ve vlastní ložnici začal cítit jako host. Každopádně už nějakou dobu spím na menší části postele a jen se tiše modlím, abych nakonec neskončil na gauči v obýváku.

Stejné to bylo na zahradě. Plot, oddělující část psí, od části užitkové, dlouhou dobu odolával. Když se v něm pak jednoho dne objevila díra, nevěřil jsem, že se pes dokáže takovou skulinkou protáhnout. Dokázal to. Dlouho jsme si nevšimli, že by se pes na naší části zahrady pohyboval, zaregistrovali jsme ale, že k nám chodí kadit, aby to u sebe měl čisté. No dobře. Díry v plotě přibývaly, díky čemuž se stával čím dál více chatrným. Jednoho dne pak, údajně sám od sebe, spadl. Dodnes je mně divné, že se na sloupkách nacházely otisky psích zubů a v pletivu byly chuchvalce psí srsti. Protože už byly věci zaběhlé, necítili jsme potřebu plot obnovovat. Pes se občas na zakázanou část zahrady vydal na procházku, ale nic víc. Procházky se protahovaly na dočasný pobyt, pak na pobyt trvalý a nakonec dal pes najevo, že mu na užitkové části zahrady vadí užitkové plodiny a stromy. Tak to teda ne, postavil jsem se na zadní. Že porušuješ pravidla a vstupuješ na cizí území, to dokážu přežít. Ale k mé zahrádce a stromečkům se ani nepřibližuj.

Na ten den, kdy čokl spustil ofenzivu, nikdy nezapomenu. Ráno, když jsem šel do práce, mi přišlo, že se něco chystá. Pes se ale tvářil, že plány invaze se odehrávají jen v mé hlavě. Odpoledne jsem se vrátil a můj život se ocitl v troskách. Bylo pozdě. Překousané stromy se válely všude po zahradě, krátery po vykopané zelenině se střídaly s dírami v mém anglickém trávníku. Zkusil jsem přejít do protiútoku a obvinil psa z nevyprovokované agrese. Jen se na mě rozčíleně podíval, jako že mám držet hubu, když jsem ho tak dlouho utiskoval a provokoval s pitomými stromy! Bella se na mě podívala a její oči říkaly: Tahle zahrada je celá moje, rozumíš?

Na závěr bych rád podotknul náš pes je sice svéráz, kdyby ale všechno, co pochází z Ruska, bylo tak milé, přátelské a dobrosrdečné jako Bella, bylo by na světě krásně! Sláva hrdinům!

PS: Největší chyba je nakonec stejně na naší straně. Špatně jsme si ruského psa vychovali…