Žijeme ve světě moderní techniky, která nás sleduje na každém kroku. Ať uděláme cokoliv, velký bratr nás vidí. Všechny. Lidi, auta, stroje, zvířata. Nabouráš auto na parkovišti před obchodním domem a ujedeš? Smůla. Pravděpodobně tě zachytí bezpečnostní kamera. Přebereš v hospodě, cestou domů upadneš na chodník a rozhlížíš se, jestli tě náhodou někdo neviděl? Zbytečné. Na kameře městské policie totiž tvůj výkon pravděpodobně bude. Prohlížíš si na internetových stránkách třeba zimní bundu? Spolehni se, že na tebe budou reklamy na podobné zboží ještě nějakou dobu vyskakovat. Velký bratr o tobě prostě ví všechno. Co máš rád, co ti chutná, co se ti líbí a nelíbí. A také tě velmi často dokáže usvědčit ze lži, či nepravosti. Nevíš dne ani hodiny. Střih do dnešního příběhu.

Samojed je plemenem psa, které zrovna dvakrát nemiluje vodní hrátky. Sníh, to ano. Ale vodě se rád vyhne obloukem. Exemplář, který doma chováváme my, je v tomto ohledu extrém. Nejenže by se naše Bella nikdy v životě dobrovolně nevykoupala v rybníku, ona dokonce důsledně obchází i louže. Nechuť k vodě dokonce přebíjí i jinak rozvinutý lovecký pud. A tak i na kachny vždy koukáme v klidu ze břehu. Výhodou samojeda pak je, že jej stačí koupat třeba jen dvakrát ročně. Ale i dvakrát ročně může být dost náročné. Někdy se to prostě udělat musí.

S Bellou to byl od počátku absolutní porod. Napoprvé se to ještě povedlo, neboť nevěděla, co ji čeká. Při druhém pokusu už to byla válka. Pes není blbec, a tak se nedá opít rohlíkem. Nedostanete jej do koupelny ani na pamlsky, ani na konzervu, ani násilím. Zkusili jsme vše, tak vím. Dostali jsme se do fáze, že stačí začít napouštět vanu a pes se pro jistotu zaklíní někam za skříň, kde vydrží, dokud není nádoba na koupání zase prázdná. Jednou za čas jsme tak najeli na obvyklý režim. Běhám po bytě a honím psa, který se důmyslně ukrývá. Po polapení přichází něco na způsob epileptického záchvatu, který se zhoršuje s tím, jak se její srst přibližuje k vodní hladině. Nemusím asi zdůrazňovat, že psa koupu výhradně v plavkách. Po narvání Belly do vany a namydlení psím šamponem si oddechuji. Vana je hluboká, z ní nevyskočí.

V klidu se narovnávám a… Čokl je venku. Mokrý, namydlený a značně nasraný se rozbíhá po baráku. Po celém. Přes koberce. Přes gauč. Přes postel. Skok do kytky. Podlézt konferenční stolek. Převrhnout vázu. Já to po psovi důsledně opakuji, stále mně ale chybí krok. Když konečně nějakou lstí získám zpět převahu, zmítáme se ve vzájemné souboji zpět do koupelny. Abych alespoň smyl šampon z její srsti, musím do vany také. Souboj trvá asi deset minut, vzájemná nekomunikace pak minimálně týden. Ale máme to za sebou.

Po třetím pokusu o koupání, který jsme doma provedli, jsem to vzdal. Příště holt budu muset sáhnout do prkenice a zaplatit kúru přímo v psím salonu. Tak také o pár měsíců později činím. Stojí to celkem dost peněz. Ale při představě, co tam náš pes té nebohé paní provede, mně peněz ani není líto. Hlavně ať ji příště vezmou znovu. Vyzvedávám psa, mimochodem krásně voňavého, vyčesaného a vyfoukaného, nevidím na první pohled žádné viditelné škody na životech a majetku, paní se dokonce usmívá. Tak fajn. Nebudu pátrat, jak to zvládla. Další návštěva salonu probíhá ve stejné pohodě, a tak tento problém definitivně pouštím z hlavy.

Střih. Minulý týden sedím líně u počítače a brouzdám po internetu. Najednou na mě na Facebooku vyskočí jakési video z psího salonu. Koupání psů. Nevěnuji mu příliš pozornosti, když v tom mě najednou bouchne do očí, že onen hýčkaný pes z videa je samojed. Na rozdíl od naší Belly si tenhle koupání doslova užívá. Normálně u toho má blažený výraz a ani se nepohne. Je tohle nějaká spravedlnost? Ten pes je mně ale nějaký podezřelý. Zmocňuje se mě takový zvláštní pocit, že už sem jej někde viděl. Ale to přeci ne, to nemůže být pravda. V momentě, kdy zjišťuji, že se jedná o reklamu na NÁŠ salon, začíná se podezření měnit v jistotu. Tohle je přeci naše Bella! Ta malá, zákeřná, prodejná mrcha! Tak takhle ty se necháváš hýčkat za moje prachy? Takhle ty se předvádíš před cizími lidmi? Jen počkej. Když ten den doma cvičně pouštím sprchu a pes se běží schovat za skříň, považuji tu zradu za dokonanou. Život je nespravedlivý. I ten psí!

PS: odkaz na celé video - https://www.facebook.com/woofgangcz/videos/5164511303565064