PSÍ ŽIVOT XIII. - KDYŽ JSME SAMI DOMA.. 

Na úvod jedna důležitá zpráva pro pravidelné čtenáře rubriky. Zda mělo milostné setkání naší Belly a Smetáka, které proběhlo předminulý týden, neblahé důsledky, se dozvíme tento čtvrtek. Na výsledku bude velmi pravděpodobně závislý tón příštích článků.

Jsme s Bellinkou pár dní sami doma. Když se čas od času taková věc přihodí, zcela se mění zaběhlé pořádky v domácnosti. Jak ze strany pána, tak ze strany psa. Pes je geniální v tom, že dokáže okamžitě přepínat z režimu PANIČKA JE DOMA do režimu TÝDEN PIVA A PÁRKŮ. Jen co moje žena zamává a odjede, běží pes k autu. Ví, že se pojede nakupovat. Po návratu z nákupu jde Bella rovnou dovnitř a chová se ve stylu - vše je dovoleno. Já si otvírám pivo a pouštím fotbal, pes se zatím pohodlně uvelebuje na gauči. Kam normálně nesmí. Čtyři volné dny před námi. Ven chodí Bella výhradně vylučovat. Žrádlo odmítá, dokud nepřestěhuju její misku do domu. Dle mého příkladu odmítá ve chvílích nepřítomnosti paní domu Bella pozřít jedinou granuli. Jí se výhradně masitá strava. Já párky, pes konzervu. S kousky, které nám občas upadnou na zem, si hlavu nelámeme. Ani jeden. Času na úklid dost. Kartáčování srsti v těchto volných dnech, po odsouhlasení vzájemným pohledem, vynecháváme. Večer pouštíme fotbal. Koukám většinou v dresu. V poslední době si ho ale zabral pes. Tak mám alespoň šálu. Večer, když telka skončí, odcházíme spát. Bella se nejprve taktně uvelebí na zemi, ale během noci se přesouvá do zapovězené, zakázané, nepřístupné a nepřekročitelné postele. Pouštím ji na svoji půlku, abych zahladil stopy své nedůsledné výchovy.

Zatímco v běžných časech pes vstává okolo šesté hodiny a musí jít nutně ven, v režimu TÝDEN PIVA A PÁRKŮ spí úplně v pohodě celé dopoledne. Zbývají nám tři dny a tak si dalším vzájemným pohledem odsouhlasíme zrušení jakýchkoliv procházek mimo prostor naší zahrady. Zbytečné. Přibližně dvakrát denně se pes automaticky nastaví do nejlepší možné polohy, abych ho mohl vyfotit a poslat zprávu, že u nás je všechno v pořádku. Druhý večer mám povolení odejít s kamarády do restauračního zařízení. Pes neštěká, nenadává a po návratu mě nadšeně vítá. Prostě nejlepší přítel člověka. Další noc už míří Bella rovnou do postele. Na manželčinu půlku. No nic, máme ještě čas, postele převlékneme.

Ráno už je na nás obou patrný mírný smutek. Máme poslední dva dny. A zítřek se vlastně nepočítá, protože to je den uklízení a dávání věcí do pořádku. Den nějak proflákáme a večer už se oba těšíme na párty. Dva dny po sobě mě Bella do hospody nepustí. Přece jen, je to fena a pohlaví se trochu projevuje. Párty začíná. Pes se stává záhy středem pozornosti, evidentně hromadné akce miluje. Trochu mě mrzí, že dokáže využít mé nepozornosti a okouše dřevěnou nohu u gauče. Vyprat povlečení zvládnu, ale opravit zničený gauč…

Další den už se Bella probouzí ve svých klasických šest hodin. Mentálně se připravuje na příjezd velitelky a změnu režimu. Já trochu nestíhám. Peru prádlo, odnáším lahve, sekám trávu, kartáčuju psa (který přede mnou zdrhá, aby mně to ulehčil), myji nádobí a ve finále musím odšroubovat a vyměnit nohy u gauče, aby ta ohlodaná nebyla vidět. Nakonec, s vypětím všech sil, všechno stihnu. Pět minut poté, co převléknu povlečení, přijíždí moje žena. Čokl (jinak se mu ani říct nedá) jí neomylně vede do domu a zalézá za gauč. Počká, až se velitelka sehne a pak lehce a nenápadně zavadí o ohlodanou nohu.
CO SE TO TADY DĚLO? Asi budu mít co vysvětlovat. Hned jak se vrátím z procházky, kterou náš malý andílek najednou vyžaduje…