Minule jsem Vám vyprávěl o některých typických vlastnostech plemena zvaného Samojed. Většina uvedených povahových rysů vychází z genetické výbavy psa. Navzdory genetice jsou ale věci, které váš pes prostě dělat nemůže. Dobré je stanovit si pravidla ještě před pořízením pejska a tato pravidla bezvýhradně a tvrdě dodržovat. Jako jsme to udělali my. Naše rodinná rada zasedla a rozhodla, co teda rozhodně, nikdy a za žádných okolností nedopustíme.

Bylo to jednoduché.
Pes bude spát venku. Pes nesmí na gauč. Pes si nebude vynucovat pamlsky štěkáním! Pes si vždy řádně očistí tlapky, než půjde do domu. Nikdy se nenecháme od psa kousat, ani ve hře. V autě bude pes jezdit výhradně v kufru. Pes nebude ničit vybavení domu. Pes nebude na nikoho skákat. Pes nebude ničit obuv. A hlavně, PES NIKDY, ALE OPRAVDU NIKDY NEVLEZE DO POSTELE!

Co jsme si řekli, to jsme také dodržovali. Tvrdě. Nekompromisně. Občas nám něco trošičku uteklo, ale v pohodě. Je to přeci jen náš první pes. Minulý víkend jsem se nad našimi pravidly musel trochu zamyslet. Stalo se mně to večer, na gauči, po velmi náročném dni.

Minulou noc jsem se totiž moc nevyspal. Několikrát mě vzbudil pes, který odmítal spát venku. Štěkal, dokud jsem nevstal a nepustil ho do domu. Pak to vypadalo, že už bude vše v pořádku. Pes vyskočil na zakázaný gauč a usnul. OK. Ráno mě Bella probudila ještě před budíkem. Chtěla pamlsek. V pět ráno ti teda žádnou buvolí sračku dávat nebudu, měl jsem toho dost. Vyštěkala si ji asi po patnácti minutách. Pak zmizela venku na zahradě a dala pokoj. Drobně pršelo, ale schovat se nechtěla. Počkala, až bude mokrá, proběhla se hlínou a teprve poté zatoužila po vstupu do domu. Zatarasil jsem vchod s ručníkem. Umyješ si tlapky! Moje mávání ručníkem pochopila jako výzvu ke hře. Vytrhla mně jej z rukou a letěla skrze barák. Navštívila všechny místnosti a než sem ji chytil, nebylo už moc co sušit. Bláto oklepala pohybem. Nemá cenu vysvětlovat, že během přetahování o ručník mě asi třikrát kousla. Jakože sranda. Tak to jsme spolu skončili, jako. Po obědě ale přišla se smutnýma očima a tak jsme vyrazili autem na výlet. V kufru vydržela deset vteřin, pak už jela na svém nejoblíbenějším místě, na sedadle spolujezdce. Na procházce neustále skákala na cizí lidi, takže jsme se vrátili poměrně brzy. Přesně řečeno dost brzy na to, aby doma rozkousala boty a nohu od křesla. Večer pak, unavena a plna zážitků, usnula v naší posteli. Jako andílek.
Něco asi děláme špatně..