V noci se okolo nás čerti ženili. Déšť, vítr, hromy a blesky. Po dlouhé době zavítala do Krušných hor pořádná bouřka. Ráno to vypadalo na deštivý den, ale nakonec se naše čekání na počasí vyplatilo. V deset se mraky roztrhaly a my tak můžeme vyrazit na další cestu.

Sjíždíme Novou Vsí a na jejím konci se napojujeme na červenou cyklistickou trasu, která nás bude provázet většinu dne. Přijíždíme přes kopec do Mníšku a odtud pokračujeme podél hranice. Příroda se tím nočním deštěm úplně probudila. Všude je mokro a vzduch je o poznání studenější, než včera. Za celých dvacet kilometrů nepotkáváme jediného člověka! Může se tohle stát v jiných horách?

Míjíme Klínskou bránu, stoupáme na Jelení hlavu a pak už prudce klesáme k Pstružnému potoku a po chvíli se zase zjevuje civilizace, konkrétně Český Jiřetín. Je čas na odpočinek, stavíme.

Po výborné polévce nás čeká z Českého Jiřetína stoupání do malebné a krásně upravené Horní Vsi. V jeden moment se na sebe s Markem podíváme a okamžitě pochopíme, že máme stejnou myšlenku. Slézáme z kola a tlačíme. Pak už následuje sjezd k vodní nádrži Fláje, s odbočkou na Puklou skálu. Takový výhled si nelze nechat ujít. Dole u přehrady pak v tichosti navštívíme místo, kde stával kostel zaniklé vsi Fláje. Lidé už tu dávno nejsou. Jen socha Jana Nepomuckého se smutně dívá do vody, která všechno vzala.

Za přehradou se napojujeme zpět na naši osudovou červenou. Zase ani živáčka, jen úžasná příroda kolem. Jedeme úzkou cestou, do prudkého kopce, na vrch Tří pánů. Je to spíš bažina, než cokoliv jiného. Za tím proklatým kopcem, který nenabízí žádný výhled, začínáme konečně klesat do Nového Města. Nevyjedeme ještě na Bouřňák? Pokládám řečnickou otázku. No jo, už tam šlapeme. Poslední horská prémie dne. Z Bouřňáku pak sjíždíme šílenou kamenitou cestou dolů do Mikulova. Pro dnešek máme vše za sebou, tak hurá na večeři a zítra nás čeká poslední etapa.