NECHCI SKYWALK V KRUŠNÝCH HORÁCH

Obvykle se na této stránce snažím prezentovat pozitivní příspěvky a zajímavé informace, dnes se dotknu aktuálního tématu z našich hor, které je zajisté dosti kontroverzní. I já, stejně jako všichni ostatní, kteří mají ke Krušným horám alespoň nějaký vztah, mám na plánovanou stavbu stezky v oblacích, takzvaného SKYWALKU, svůj názor.

Často píši články z historie Krušných hor a tak vím, co všechno musely tyto pohraniční hory vstřebat a přežít. Ty, kteří zde žili, trápily hladomory, morové rány, válečné konflikty, často byli obětmi drancování a rabování. Později přišel do oblasti takzvaných Sudet vzestup národního socialismu, následoval poválečný odsun obyvatelstva a často tragické pokusy o dosídlení. Pak přišli komunisti, s jejich lágry, kyselými dešti a zničením krušnohorského lesa. Všechno nakonec Krušné hory přečkaly. Nemám pochyb, že přežijí i současnou zlatou horečku, kterou vedou, se snahou rychlého zbohatnutí, někteří takzvaní podnikatelé a developeři. Přežijeme to, ale…

Zamýšlím se nad tím, zda je doopravdy nutné znásilňovat nádhernou krušnohorskou přírodu? Musíme opravdu pro své pohodlí a blahobyt všude dojet autem, stavět apartmány v místech, kde by měla být příroda pod přísnou ochranou? Už nám, lidem, nestačí výhled z nejvyšší hory Krušných hor? Musíme postavit železné monstrum, abychom se mohli podívat o pár desítek metrů výše? Abychom zase a znovu sami sebe přesvědčili, že není nic, co by se nedalo koupit? A co přijde potom? Až třeba někdo dostane chuť na lunapark uprostřed přírody?

Jsem zastánce věcné a slušné diskuze, jsem pro standartní formy protestu, proto jsem v minulém týdnu podepsal petici proti této stavbě. Občas ale petice nestačí a je třeba, aby se aktivizovala občanská společnost. Aby lidé dali najevo, že si úplně všechno líbit nenechají. Mám pocit, že takový okamžik brzy nastane i u nás, v Krušných horách. Nemůžeme se přeci do nekonečna dívat na to, jak mizí staré domy, přírodní památky a jak se před očima mění ráz krajiny. Jak je nenávratně poškozována práce a úsilí mnoha generací lidí, kteří byli v Krušných horách doma a kteří v potu tváře dřeli v těch nehostinných podmínkách, aby zde mohli důstojně žít a aby po nich něco zůstalo! Často si pokládám otázku, co jednou zůstane po nás.

Nejsem nepřítelem pokroku, ani podnikavých lidí, kteří dokáží v horách vydělávat peníze. Jsem ale nepřítelem nevkusu a bezohledného povyšování zisku nad cokoli trvalejšího. I to jsou důvody, proč se s plánovanou stavbou tohoto lešení nemůžu ztotožnit.

Štěpán Javůrek