MŮJ NEJMILEJŠÍ SVÁTEK

Jako mladší jsem svátky vnímal všechny stejně. Byly fajn, protože se nešlo do školy. Postupem času jsem ale o jednotlivých dnech začal přemýšlet v širším kontextu a tak dnes mohu říct, že právě 17. listopad je můj nejmilejší svátek. A než se dostanu k tomu proč, rád bych se s vámi podělil o dnešní ranní zážitek, který mně tento sváteční den udělal ještě hezčím.

Byl jsem podepisovat knížku. Oslovila mě paní, která se v domově o seniory stará o vitální paní Marii, která v prosinci oslaví neuvěřitelné 96. narozeniny. A právě paní Marie si k těmto narozeninám, po přečtení novinového článku, přála knihu Chaloupky. Pochází totiž z Nejdku a pozorně čte vše, co o městě jejího života a jeho okolí, pojednává. Bylo mi ctí a zároveň jsem vyjádřil přání se s paní Marií, až pomine současný stav, setkat.

A teď k tomu našemu 17. listopadu. Slavíme dnes dvě výročí. V roce 1939 vypukl právě v tento den nacistický teror vůči českému studenstvu a v roce 1989, opět studenti, zažehli plamínek revoluce, později známé jako Sametová. Právě kvůli roku 1989 považuji tento svátek pro sebe osobně za ten nejvýznamnější. Při vší úctě ke slovutným pánům Husovi, Cyrilovi, Metodějovi, Masarykovi a mnoha dalším, nikdo neovlivnil můj život tak moc, jako stateční lidé, ať už slavní, nebo bezejmenní, roku 1989.

A tak dnes s vděčností děkuji za to, že mohu psát, cestovat, svobodně žít a svobodně myslet! Dnešní svět určitě není ideální, má svá úskalí. Ale ani na jednu jedinou vteřinu bych neměnil. Hezký svátek Vám všem!