Rotava, město s bohatou průmyslovou historií, nepatří zrovna mezi nejvyhledávanější turistické cíle v Krušných horách. Pokusím se vás dnes přesvědčit, že je toto opomíjení dosti nespravedlivé. Především pro turisty a milovníky přírody totiž okolí města nabízí přehršel možností, kam vyrazit. Kdo zrovna nepatří mezi znalce okolí, bude mile překvapen. Tak pojďme na to!

Jak již bylo řečeno, historie Rotavy je úzce spjata s průmyslem. Dnes dominuje strojírenství, počátky města jsou ale spojeny především se železářskou tradicí. O tom, že se v okolí nacházela bohatá ložiska železné rudy, svědčí i název obce. Ten je odvozen od stejnojmenné řeky, která se nazývala Rothau – červená voda. Historie zdejšího průmyslu si zaslouží samostatný článek, který určitě budu v dohledné době publikovat. Dnes ale vyrážíme do turistické stopy.

Jako výchozí bod našeho výletu volím kostel svatého Petra a Pavla, který se zde v Rotavě stavěl v letech 1914 až 1925. Trvalo to dlouho, ale co čekat, když vám do stavby kostela zasáhne světová válka. A právě památník k uctění obětí této války naleznete v blízkosti kostela. Od kostela se vydáme po naučné stezce Rotavské varhany. Právě k tomuto čedičovému masivu, unikátní přírodní památce, nás stezka přivede.

Od Rotavských varhan pokračujeme po žluté turistické značce až do Růžového údolí (Rosenthal). Tady na vás dýchne atmosféra starých časů. Chaloupky jako malované, vedle nich dravá řeka Rotava, člověk se tu lehce zasní… Ale my musíme dál, přes hlavní silnici nás žlutá značka vede podél potoka Skřiváň až ke kapli svaté Terezie z Avily. O kus dál se pak v lese ukrývá lovecký zámeček Favorit. Zámeček nechal roku 1769 vystavět František Antonín Nostic pro svoji snoubenku. František Antonín Nostic zde v okolí zanechal výraznou stopu, byl to osvícený muž a velký budovatel. I on by se asi divil tomu, že je dnes zámeček rozhodnutím svého majitele veřejnosti zcela nepřístupný. Alespoň od cesty se k němu dá nakouknout.

My pokračujeme od zámečku po hlavní silnici směrem na Šindelovou a po půl kilometru uhýbáme doleva na lesní cestu, která nás přivede až k překrásné modřínové aleji. Tu mají na svědomí, světe div se, zase Nosticové. Těch osmdesát čtyři majestátních stromů vás ohromí. Projdeme se alejí a okruhem se vracíme zpět k silnici.

To už jsme na kraji Šindelové. Tady vám doporučím minimálně dvě památky. Jednu přírodní a jednu technickou. Tou přírodní je kamenný hřib, žulový blok vysoký více jak tři metry, který ční nad okolním terénem a je z dálky viditelnou dominantou svého okolí. Technickou památkou je pak dřevouhelná vysoká pec z 16. století, jež byla roku 2020 rekonstruována a obnovena do současné podoby. Rozhodně stojí za návštěvu.

Opouštíme Šindelovou a po silnici se pomalu vracíme k Rotavě. U rozcestníku Pod Rotavskou myslivnou se znovu napojujeme na naučnou stezku, která nás stejnou cestou, přes Rotavské varhany, dovede až ke kostelu, kde jsme své putování začali. Pokud by ale někdo z vás ještě neměl dost, může se u rozcestníku vydat doprava směrem ke Komářímu vrchu, v jehož okolí nalezneme mnoho skalních útvarů, z nichž některé mají poetická jména. Najdeme tu třeba Chudou nevěstu, Hraběcí skálu a o kus dál Kočičí skálu…
Sláva nazdar výletu. Máme za sebou slušnou procházku. A to jsme zdaleka neviděli vše, co okolí Rotavy nabízí. Tak třeba zase příště vyrazíme druhým směrem….