Když dnes přijde návštěvník – ať už turista, lyžař, nebo cyklista – na vrchol Klínovce, naskytne se mu smutný pohled. Dominanta nejvyššího vrcholu Krušných hor, kdysi tolik populární horský hotel, je v žalostném stavu. Je téměř zázrakem, že tato stavba ještě vůbec drží pohromadě. Alespoň že kamenná rozhledna, která tento týden oslaví 138. výročí od svého otevření, je v dobrém stavu a otevřena.

Sonnenwirbl. Keilberg. Klín. Klínovec. Ať už měl kopec jakékoliv jméno, vždy v historii přitahoval mimořádnou pozornost. Marná sláva, přeci jen byl v Krušných horách nejvyšší. A také trochu mystický. Kopec lákal odedávna dobrodruhy a postupem času také turisty. Dle toho, co říkají kroniky, byla první vyhlídka na Klínovci vztyčena roku 1817. Byla to dřevěná konstrukce ve tvaru pyramidy. Nevydržela však dlouho. Přeci jen zimy tu byly tuhé, a tak chatrná stavba brzy spadla. Po ní se na vrcholu objevil výletní altán (gloriet), který tu roku 1838 postavili dva jáchymovští občané. Pořád to ale nebylo ono. Všichni tak nějak cítili, že by si kopec zasloužil impozantnější stavbu. A od myšlenky je často jen krok k činu.

Roku 1880 byl v Jáchymově založen Krušnohorský spolek, který si mimo jiného vytyčil za svůj úkol postavení kamenné rozhledny na Klínovci. Hnacím motorem celé akce byl především pan Anton Müller, učitel a ředitel školy v Jáchymově, tamní rodák. Právě on neúnavně pracoval na splnění dávného přání všech horalů z okolí. Krušnohorský spolek nejprve zorganizoval sbírku, aby se stavba měla z čeho financovat. Poté vybral pro rozhlednu stavitele (byl jím jakýsi Josef Peter z Kadaně), a pak už se konečně mohlo začít! Celé úsilí bylo dokonáno dne 3. srpna 1884, kdy byla za účasti davů lidí z širokého okolí kamenná rozhledna na Klínovci slavnostně otevřena.

Nová rozhledna začala lákat na vrchol čím dál více turistů, pro které bylo třeba zajistit řádné zázemí. Po vystoupání do výšky 1244 metrů byl člověk žíznivý a hladový tehdy, stejně jako dnes. Aby tedy bylo turistům vyhověno, byl roku 1893 k rozhledně přistavěn dům s hostincem a několika pokoji pro hosty. Brzy byla ale kapacita celého zařízení nedostatečná, a tak byl objekt roku 1900 zvýšen takzvaně „vo štok.“ Dostal zkrátka další patro. V té době byla restaurace na Klínovci využívána především v letních měsících, neboť první lyže, takzvaná prkénka ski, do našich hor teprve pronikaly a zimní sporty se měly stát populárními až v následujících letech.

A pak se z výletní restaurace konečně stal opravdový hotel. Jeho základní kámen byl položen 17. srpna 1907 a ještě v tom roce byl hotel dokončen. Mimořádným fenoménem se sta především ručně malovaný kazetový strop se znaky krušnohorských měst. Ty malby vytvořil sám Gustav Zindel, nejznámější malíř, jaký kdy v Krušných horách žil.

Hotel byl tedy otevřen a nastala jeho zlatá éra. V období první republiky se celá stavba neustále rozšiřovala a zvelebovala. Klínovec lákal čím dál více lidí. A kromě „obyčejných smrtelníků“ se zde objevovala také honorace. Je zde doložená návštěva prezidenta Masaryka, jeho blízkých spolupracovníků Edvarda Beneše, Karla Čapka, či Prokopa Drtiny. Byl tu ale také spisovatel Karel May, autor Vinnetoua. Dobré časy skončily, tak jako všude v Evropě, až s hospodářskými krizemi a další světovou válkou. Po ní odešla z české části Krušných hor většina původního obyvatelstva, brzy přišel rok 1948 a po něm nová móda závodních a odborových rekreací.

V této nové éře už byl klínovecký hotel spíše udržován, než aby se nějak zásadně rozvíjel. Přesto to byla léta, kdy bylo na vrcholu plno. Svatby, rekreace, školy v přírodě, oslavy, nebo populární plesy. Na všechny tyto akce si jistě mnozí pamatují. Pokračovaly i po roce 1989, to už to ale se značně zchátralým hotelem šlo od desíti k pěti. Vždyť poslední rekonstrukce tu proběhla v roce 1983 a od té doby skutek utek, jak se říká. Horský hotel chátral, stejně jako přilehlá rozhledna, a tak nastalo nevyhnutelné. Nejprve byl uzavřen hotel a krátce po něm i zmíněná rozhledna. A zatímco tu se podařilo zrekonstruovat a 28. října roku 2013 znovu otevřít, ikonická stavba hotelu na své otevření stále čeká.

Rád bych dnešní příspěvek ukončil pozitivně. A tak vyjadřuji přání nejen své, ale věřím, že i všech, kteří mají Krušné hory rádi. Pevně doufám, že 17. srpna 2027, až bude hotel na Klínovci slavit 120. výročí od položení základního kamene, se všichni sejdeme v krásně zrekonstruované budově. A snad tam bude i ten kazetový strop.