KRUŠNOHORSKÝ ROK 67: OKOLÍM GRÜNTHALU PO STOPÁCH ZANIKLÉ SVÍDNICKÉ ÚDOLNÍ DRÁHY 

Dnes se vydáme na Česko – německou hranici a budeme putovat po stopách jedné zaniklé technické památky. Svídnická údolní dráha byla železniční trať, sloužící mezi léty 1927 a 1969 k osobní i nákladní přepravě. Svídnická dráha byla tratí peážní – to znamená, že se jednalo o dráhu spojující dvě města jednoho státu, vedoucí však částečně územím státu jiného. V našem případě trať spojovala saská města Olbernhau a Deutschneudorf, svou zastávku však měla i v českém Brandově.

S nápadem na založení trati poprvé přišla zmíněná saská města (ke kterým se přidali nejbližší sousedé) již roku 1887. Tak jednoduché to však nebylo. Úřední šiml řehtal tehdy podobně pomalu, jako dnes. Subvence na stavbu trati ve výši přesahující milion marek byla schválena až roku 1908. A pak se dalších pět let čekalo na vydání stavebního povolení! V červnu 1914 se konečně začalo se samotnými pracemi, dlouho si však místní stavbu vysněné dráhy neužili. Již na podzim byly práce zastaveny. Důvod byl nasnadě – světová válka.

Když válka skončila, objevily se nové problémy. Především na straně nově vzniklého Československa. To neuznalo mezinárodní smlouvu, uzavřenou v roce 1916, čímž zdrželo dokončení trati o celých deset let. Nakonec se ale dílo podařilo a trať byla dne 2. května 1927 slavnostně otevřena. Sloužila pro osobní i nákladní dopravu a cesta z Olbernhau do Deutschneudorfu trvala lehce přes třicet minut. Fungovala i po záboru Sudet (přestala být považována za peážní, neboť Brandov byl připojen k Říši) a dokonce i během druhé světové války. Po jejím skončení její význam pomalu upadal a celý kdysi žádaný projekt spěl ke svému zániku. To se nakonec také stalo. Osobní vlaky tu přestaly jezdit 21. května 1966, poslední nákladní vlak projel Svídnickou údolní dráhou v září 1969.

Trať pak chátrala a její jednotlivé úseky si začala brát zpět okolní příroda. Dnes už tu koleje nenajdete, jen zřetelný rovný pás půdy, kudy koleje kdysi vedly, nebo pár mostních pilířů, či tu a tam v trávě schovaný pražec. V okolí Brandova si po bývalé trati můžete udělat příjemnou procházku, nebo navštívit městečka, která Svídnická údolní dráha spojovala. Já sám jsem se vydal z Olbernhau, přes bývalý Grünthal, až do Brandova.

Olbernhau je staré saské hornické městečko, kterým protéká řeka Flöha. V samotném Olbernhau prosperovalo puškařství, jedno z tradičních krušnohorských řemesel. Velice zajímavá je část Grünthal, do roku 1937 samostatná obec. Grünthal se rozkládá při hraničním přechodu a je nutno podotknout, že toto městečko se nacházelo na obou částech hranice. V saské části stojí za návštěvu pozoruhodný skanzen komplexu staveb, kde se v dávné historii zpracovávaly barevné kovy. Kromě typických hrázděných domů zde naleznete takzvanou Saigerhütte s hamrem. Právě měděný hamr v Grünthalu, který zpracovával většinu saské mědi, vlastnila svého času Barbara Uthmannová. Že vám to jméno něco říká? Ano, jedná se o onu zakladatelku krušnohorského krajkářství, o které jsem již v minulosti psal.

V části bývalého Grünthalu, která leží na českém území a je dnes součástí Brandova, narazíte na jiný příběh. Mnohem méně veselý. Nachází se zde pomník policejního strážmistra Václava Staňka, který zde byl 25. září 1938 spolu se svými kolegy přepaden a zastřelen henleinovci. Byla to hrozná doba. Díky Bohu, že dnes už tu žijí sousedé na obou stranách hranice ve vzájemné pospolitosti.