KRUŠNOHORSKÝ ROK 64: PÍSNIČKÁŘ ANTON GÜNTHERA, LEGENDA KRUŠNÝCH HOR, SPÁCHAL 29. DUBNA 1937 V BOŽÍM DARU SEBEVRAŽDU

O jedné z nejvýznamnějších postav krušnohorské historie – lidovém písničkáři Antonu Güntherovi - jsem již jednou psal. Článek z loňského roku, který mapoval první polovinu Güntherova života, si můžete připomenout na webu www.stepanjavurek.cz , je uložen pod číslem 23 v rubrice KRUŠNOHORSKÝ ROK. Dnes se budu věnovat poslední třetině života Antona Günthera, která se datuje do období po 1. světové válce.

V roce 1914 začala válka, jakou do té doby lidstvo nepoznalo. Válka světová. Dotkla se téměř každého, ať už to byl obyvatel velkého města, nebo nejzapadlejší krušnohorské vesničky. A dotkla se také Antona Günthera, který ve svých osmatřiceti letech narukoval do Rakousko – uherské armády. Dostal se na srbskou frontu, kde však nevydržel dlouho. Byl zraněn střepinou granátu a odeslán do lazaretu v Chomutově. Vědomí, že se vrátil pod své Krušné hory, nemohlo zcela potlačit stesk po domově, po kamarádech a po rodině. Aby zahnal chmury, psal v té době mnoho písní, dopisů a básní, ve kterých opěvoval především domov. Boží Dar a Krušné hory.

Válka se nakonec přehnala a nad Evropou zavládl mír. Vojáci se však dostávali domů pomalu, a tak se stalo, že se Anton do Božího Daru vrátil až roku 1920. A vrátil se do zcela jiného světa, než který na začátku války opouštěl. Boží Dar byl součástí nového státního útvaru – Československé republiky. Mnoho Güntherových přátel na saské straně Krušných hor se najednou ocitlo v jiném státě. Nutno podotknout že v takovém, do kterého to táhlo i většinu Němců na české straně hranice. Daleko horší, než politická situace, ale byly pro Antona Günthera události ve vlastní rodině. Za války padl Güntherův bratr Julius, který po sobě zanechal ženu a tři děti. Zemřel také Antonův tchán a babička. Život, do té doby těžký, se najednou stal téměř nesnesitelným. A Anton z ničeho nic nesl zodpovědnost za celou početnou rodinu.

Ohromný rozvoj turistického ruchu, který v celém Krušnohoří nastal v období mezi světovými válkami, nabízel Antonu Güntherovi nové možnosti, jak svou muzikou přilepšit rodinnému rozpočtu. Jeho písně se najednou nešířili pouze ústním podáním a na tolik populárních pohlednicích, ale také moderními způsoby. Skrze gramofonové desky a na vlnách rozhlasu. Díky tomu se právě v této době stává Günther doslova legendou. Všichni jej zvou hrát právě k sobě, dostává nabídky na vystoupení z Vídně, Berlína, Drážďan… On má ale stejně nejraději své krušnohorské hospůdky v okolí Božího Daru. A úplně nejraději snad populární hostinec Dreckschänke v Potůčkách.

Onen společenský a technický rozvoj, který Güntherovi přinášel nové možnosti, měl ale i svou stinnou stránku. Doba si žádala stále něco nového, jiného, moderního. Ale Anton Günther se módním trendům přizpůsobovat nechtěl. Byl svůj. A hudbu hodlal dělat dál tak, jak byl zvyklý. Díky tomu se ve třicátých letech začínají hojně objevovat hlasy, které považují Antona Günthera za muže minulosti. Za někoho, kdo už nemá mít ve světě muziky a zábavy své místo. A přestože si to jeho krušnohorští sousedé nemyslí, na Antona Günthera ona kritika těžce dopadá.

Svět, který se okolo něj mění, se mu stává cizím. A nejde jen o muziku. Ve třicátých letech se prudce zhoršují vztahy mezi lidmi. Společenská situace eskaluje. Jedněm vadí, že Anton Günther zpívá německy, druhým zase není po chuti, že klidně hraje i pro české uši. On ale takto uvažovat neumí. Je v první řadě písničkář, umělec. A jak často zdůrazňují jeho sousedé, je především slušným člověkem.

28. dubna 1935 se Anton Günther osobně účastní oslav 100. výročí založení milovaného hostince Dreckschänke v Potůčkách. O rok později, 5. června 1936 slaví Anton Günther 60. narozeniny a dostává se mu pocty, kterou většina osobností získává až posmrtně. Krušnohorský vlastenecký spolek mu u příležitosti životního jubilea odhaluje pomník na náměstí v Božím Daru. Málokdo by v tu chvíli odhadoval, že tomu vitálnímu muži zbývá necelý rok života.

Těžko říct, co jej až na samou hranu toho, co může člověk vydržet, dohnalo. Zda to byla stále vyostřenější situace v jeho Krušných horách, zda to byl upadající zájem o jeho tvorbu, nebo zhoršující se zdravotní stav. Buď jak buď, Anton Günther si 29. dubna 1937 vzal život. Zemřel doma, na Božím Daru. Tam, kde to nadevše miloval. Zanechal nám toho po sobě víc, než kdo jiný.