Dnes se přeneseme do oblasti Kalku, který leží ve středním Krušnohoří, v okrese Chomutov. V malebném údolí Telčského potoka kdysi stávala dnes již neexistující obec – Gabrielina huť. Půjdete-li podél zmíněného potoka dnes, narazíte na zbytky sklepení a zdí domů, při podrobném hledání třeba na nějaký ten historický předmět. Spíše si ale budete všímat nádherné přírody okolo, která vám prakticky v každém ročním období vyrazí dech. Těžko by dnes člověk řekl, že zde kdysi stály železárny, kolem kterých vyrostla obec s několika desítkami stavení, dvěma hostinci, nebo poštou.
Za vším hledej ženu, říká jedno známé rčení. Tady spíše ženu a muže. Dceru a otce. Jindřicha a Gabrielu z Rottenhanu, pány na panství Červený Hrádek. On založil zdejší železárnu, po ní nesla obec své jméno. Ostatně o životě Gabriely z Rottenhanu, které se říkalo anděl Krušnohoří, jsem psal v jednom z předchozích příspěvků. Věnujme se teď proto spíše jejímu otci. Jindřich z Rottenhanu pocházel ze starého šlechtického rodu. Správu na panství Červený Hrádek (pod panství patřily mnohé vsi v Krušných horách) získal roku 1777 od svého otce. Že byl Jindřich tím, čemu se dnes říká muž činu, nelenil a pustil se nově nabytém území do práce.
Mimo jiné již rok poté, co se stal na Červeném Hrádku pánem, začal budovat okolo Telčského potoka velkou železárnu, která měla doplnit kapacity obdobného podniku v nedalekém Kalku. Jindřich si dobře spočítal, že se mu vyplatí rudu, která se na jeho panství hojně vyskytovala, zpracovávat raději doma, než ji jen bezmyšlenkovitě vyvážet. Inu hospodář… Železárna u Kalku vyrostla během necelých tří let. V průběhu stavby (1779) pak Jindřich v jejím okolí založil ves, kterou pojmenovat po své dceři - Gabrielina huť.
Život obce věrně kopíroval osudy tamní železárny, se kterými byl pevně spjat. Za dob Jindřicha z Rottenhanu měla tamní železárna jeden hamr, po jeho smrti převzala podnik dcera Gabriela a společně se svým manželem začala železárnu rozšiřovat. Postupně přibyla vysoká pec, drtírna rudy a také cínovna. V roce 1859 se zde pracovalo již na třech hamrech a součástí areálu byl i generátor, který zdejší pece vytápěl. V té době dosáhly zdejší železárny svého vrcholu. Pak začal postupný úpadek.
Na vině byla rostoucí konkurence železáren a oceláren v blízkém i vzdálenějším okolí, horší dostupnost vstupní suroviny, i horší přístupnost zdejší krajiny, což bylo citelné především v zimě. Nakonec zdejší železárna změnila majitele. Přešla pod Krušnohorskou železářskou a ocelářskou společnost se sídlem v Chomutově. Noví vlastníci se ještě chvíli snažili udržet zdejší provoz, byla to ale snaha marná. Definitivní uzavření podniku nastalo roku 1882.
Se zavřením hutí nastal i postupný, ale trvalý úbytek zdejších obyvatel. Přestože se místní snažili najít jiné zdroje obživy – byly zde například pokusy o sériovou výrobu lepenky, nebo dřevěných pažeb k puškám, nakonec zde žádná pravidelná práce nebyla k sehnání a v Gabrielině huti vydrželo jen pár starousedlíků. Definitivní ranou do vazu pak byl odsun zbývajících obyvatel po druhé světové válce. Dosídlit se zdejší těžko přístupné údolí již nepodařilo. Úředně byla vesnice s názvem Gabrielina huť zrušena roku 1955.
Přesto však Gabrielina huť žije svým způsobem dál. Díky naučné stezce, která vede podél potoka přes území bývalé obce. Díky přírodní rezervaci BUKY A JAVORY V GABRIELCE, která se v katastru bývalé obce nachází. A také díky jednomu slavnému rodákovi. V Gabrielině huti se totiž 21. dubna 1805 narodil Karel Napoleon Balling, významný profesor chemie, objevitel v oblasti cukrovarnictví a v letech 1865 – 1866 dokonce rektor Pražské polytechniky. Karel Napoleon Balling, který ve svém rodišti dokonce krátkou dobu pracoval jako praktikant ve zdejších železárnách, je pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech.