Přiznejte se, kolik z vás už někdy slyšelo o městečku Horní Jiřetín a přitom jej nikdy nenavštívilo? Do minulého týdne jsem do této skupinky patřil také. Když jsem se pak rozhodl napsat o Horním Jiřetíně a jeho okolí další díl Krušnohorského roku, vedla mě do oblasti pod zámkem Jezeří zvláštní zvědavost. Byl jsem plný očekávání, zda v sobě má město, které léta bojovalo o své přežití (prolomení limitů těžby hnědého uhlí), něco zvláštního a výjimečného. Zkrátka něco, kvůli čemu by mělo přežít, zásobám uhlí pod zemí navzdory. Po své návštěvě mohu s klidným svědomím prohlásit: TO TEDY MÁ! Tak se pojďme po jeho okolí trochu porozhlédnout.

Horní Jiřetín měl až do 80. let 20. století svého níže položeného sourozence. Dolní Jiřetín. Právě v místech, kde se tato obec nacházela, jsem se cestou do Horního Jiřetína zastavil. Vystoupil jsem z auta… a nic! Těžko si představit, že tam, kde je dnes jen silnice, řídké lesy, pozůstatky měsíční krajiny a pár rybníků, stávalo kdysi sídlo, ve kterém se nacházela tvrz, kostel, fara, vařilo se zde pivo a ještě v roce 1975 zde žilo 1714 obyvatel. O deset let později už byl Dolní Jiřetín jen vzpomínkou. Je to smutný příběh, tak pojďme raději o kousek výš, do druhého Jiřetína, který měl štěstí a (dosud) přežil.

Začněme krátkou exkurzí do historie. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1263, do roku 1409 se setkáváme s názvem Georgenthal (Jiřetín), teprve v tomto roce dochází k rozdělení na Horní a Dolní. V období po Třicetileté válce si zdejší panství rozdělily dva významné šlechtické rody – Lobkovicové a Valdštejnové. Aby se nehádali, rozdělili si území podle toku Jiřetínského potoka. Na západní straně vládli Lobkovicové, kterým patřilo i nedaleké Jezeří, východ spravovali Valdštejnové, mimo jiné majitelé hornolitvínovského panství. Ať na tom, či onom břehu, lidem se tu dařilo dobře. Živili se rybolovem v nedalekém Komořanském jezeře, dařilo se tu zemědělství a ovocnářství a samozřejmě se zde postupem času přecházelo na těžbu hnědého uhlí, neboť zdejší zem je na něj bohatá až běda.

Uhlí se zde stalo nejen obživou, ale i prokletím. O Dolním Jiřetíně, který mu padl za oběť, jsme již mluvili. Ten Horní málem dopadl stejně! Za minulého režimu se počítalo s vytěžením veškerého uhlí v oblasti, tedy i toho pod Horním Jiřetínem. V roce 1991 byly stanoveny takzvané limity těžby hnědého uhlí, které měly přinést obyvatelům města klid. Protože ale v této zemi často nic není definitivní, objevovaly se nejrůznější návrhy na těžbu pod Horním Jiřetínem takřka neustále. Staly se dokonce i součástí nejrůznějších energetických koncepcí vlád České republiky. Současný stav? V roce 2015 rozhodla vláda České republiky o trvalé platnosti těžebních limitů na dole ČSA, v roce 2019 pak toto rozhodnutí potvrdil i majitel dolu ČSA, který rozhodl o postupném utlumení těžby. Horní Jiřetín tak (doufejme) nebude následovat jiné obce ve svém bezprostředním okolí, které těžba smazala z povrchu zemského. Byly to mimo jiné Ervěnice, Záluží, starý Most, Jezeří, Albrechtice, Dolní Jiřetín, Čtrnáct Dvorců, Boudy, Palody, Malé Březno, Podhůří, Kundratice, Dřínov, Komořany, Holešice, Hořany, Újezd, Kyjice, Šimperk a Libkovice. Uf…

Horní Jiřetín ale přežil. A tak dnes můžeme obdivovat několik cenných historických památek. Většinu z nich najdeme v centru obce, okolo kostela Nanebevzetí Panny Marie. Ten se stavěl v letech 1694 až 1700. Dal jej v barokním stylu vybudovat pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna. V blízkosti kostela se nachází barokní fara s ohradní zdí. Přímo pod farou pak nalezneme pomník obětem první světové války, v nedalekém parčíku sochy svatého Jiří a svatého Vavřince. Stojí tu také na první pohled nenápadný dům, ve kterém se však narodila významná osobnost – hudební skladatel František Josef Gläser. Naleznete zde ale i důkazy toho, že se Horní Jiřetín po letech nejistoty probouzí k životu. Škola, knihovna, obecní úřad, fotbalové hřiště, dětské hřiště. Opravují se zde staré domy a dokonce staví novostavby. Zkrátka v místě, které bylo již několikrát téměř odsouzeno k zániku, tepe čilý život. A to je moc dobře. Vydejte se do Horního Jiřetína přesvědčit na vlastní oči.

PS: Po prohlídce města mě náhoda zavedla na místní hřbitov. V jednu chvíli jsem se posadil, podíval se na pole starých náhrobků, křivě trčících ze země, za nimiž se přes hřbitovní zeď vypínají zelené kopce. Tohle jsou opravdové Sudety, napadlo mě….