Dlouho jsem zvažoval, zda tento příspěvek do článků o historii Krušných hor zahrnout. Jednak se příspěvek nedotýká Krušných hor bezprostředně, navíc není „hrdina“ dnešního článku někým, kdo si zaslouží publicitu. Nakonec jsem našel pro napsání článku dva důvody. Život a především činnost Karla Hermanna Franka ovlivnila podobu a budoucnost Krušných hor a jejich obyvatel více, než cokoliv jiného. I když ne zrovna v pozitivním slova smyslu. Historie se navíc má vykládat celá, nejen ty pozitivní a veselé kapitoly. Minimálně pro poučení nás všech.

Přestože bývá K. H. Frank v mnohé literatuře označován za „knihkupce z Lokte“, narodil se v nedalekých Karlových Varech. Jeho otec byl fanatickým podporovatelem politiky Georga von Schönerera, který byl v době narození K. H. Franka poslancem Říšské rady za obvod, pod který spadala mimo jiné města Cheb a Aš. Schönerer byl nejen celoživotním zastáncem všeněmeckého sjednocení, ale také nepokrytým antisemitou. Nutno podotknout, že kromě Židů neměl v oblibě také Čechy. Všechny tyto myšlenky sdílel také Frankův otec, povoláním učitel na karlovarské reálce. Své životní postoje otec úspěšně přenášel na svého syna.

Otcův vliv ale nebylo to jediné, co v malém Karlu Hermannovi vypěstovalo nenávist k Čechům. Traduje se především jedna dětská historka, o jejíž pravosti ale neexistuje jasné svědectví, mimo toho, co prezentoval sám Frank. Jak známo, K. H. Frank měl v dospělosti skleněné pravé oko. Bylo to následkem vážného zranění z mládí, které utrpěl při dětské hře. Později často a rád dával k dobru, že mu toto zranění způsobili zákeřní čeští spolužáci. Ať už ta historka byla pravdivá, či nikoliv, vliv na pozdější Frankovu nenávist vůči všemu českému zajisté měla.

Po mládí stráveném v Karlových Varech se K. H. Frank rozhodl pro právnickou dráhu. Zahájil studium na pražské univerzitě, po roce byl však ze studia vyloučen. To byla podstatná rána pro ego tohoto mladého muže. Přesvědčen o své výjimečnosti se ještě více zatvrdil vůči okolnímu světu. Další políček dostal vzápětí. Po fiasku na právnické fakultě se rozhodl vstoupit do Rakousko – uherské armády. Nebyl však přijat díky již zmíněnému zranění oka. Zase mu zkomplikovali život ti čeští spolužáci z mládí! Frank si tedy musel vybrat jinou dráhu. A tak se stal (loketským) knihkupcem.

Už v době, kdy si Frank otevřel v Lokti knihkupectví, byl politicky činný a veřejně aktivní. Pro německé národní socialisty ale neměl valnou cenu. To se změnilo právě až v momentě, kdy se dal na dráhu knihkupce. Prodával totiž, dále rozšiřoval, množil a distribuoval knihy a texty s nacistickou tematikou. Vše co podporovalo myšlenku německého sjednocení a německé dominance ve střední Evropě, mělo v jeho krámku na loketském náměstí své místo. Jinak se mu ale v Lokti příliš nedařilo, nadělal dluhy a krám musel opustit. Přesunul se zpět do Karlových Varů a ještě více se upnul na politiku. Že byl výřečný, celkem bystrý a (jak se záhy ukázalo) také všehoschopný, začala jeho hvězda stoupat strmě vzhůru. Oblíbili si ho ti nejvýznamnější pohlaváři, včetně Konrada Henleina. Právě ten založil v roce 1933 SdP - Sudetendeutsche Partei. Právě za tuto stranu kandidoval K. H. Frank o dva roky později do parlamentu.

Ve volbách uspěl, stejně jako celá SdP, a stal se tak poslancem Československého parlamentu. V té chvíli se definitivně přesouvá z rodného Podkrušnohoří do Prahy. Jeho další činnost je do dnešních dní odstrašujícím příkladem pro celý civilizovaný svět. Ve všech svých dalších rolích a funkcích, ať už jako poslanec, velitel policie a říšský sekretář Protektorátu Čechy a Morava, německý státní ministr pro Čechy a Moravu, nebo generál policie v Praze, si počínal bezohledně a v rozporu s elementární lidskou morálkou. Na jeho rukou spočívá krev mnoha obyčejných Čechů, ale třeba i ministerského předsedy Aloise Eliáše, měl také zásadní podíl na vyhlazení obce Lidice po atentátu na Heydricha. Ještě ve dnech Pražského povstání, kdy bylo jasné, že válka je pro Němce prohraná, varoval skrze rozhlas obyvatelstvo Prahy a vyhrožoval obyvatelům.

Stejně zbaběle jako žil, se K. H. Frank zachoval také na konci války. 9. května ráno společně s manželkou a dětmi tajně uprchl z Prahy, obsazované Rudou armádou, směrem na západ. Za každou cenu se hodlal dostat do amerického zajetí. V Rokycanech byl jeho vůz rozpoznán, zastaven a obklíčen davem. Franka zajali američtí vojáci, byl zatčen a převezen do Wiesbadenu. Československé úřady okamžitě projevily zájem o jeho vydání. Vyhověno jim bylo obratem. Po návratu do Prahy byl Frank postaven před soud, který trval několik měsíců. 21. května 1946, více než rok po válce, byl K. H. Frank odsouzen k trestu smrti. O den později byl tento trest vykonán na dvoře Pankrácké věznice.

Tento příběh nechť je pro nás varováním. Zlo může vyrůst kdekoliv mezi námi, nejsme-li dostatečně vnímaví k okolnímu světu.