Dnes, v době kdy v našem regionu nastává postupný útlum těžby uhlí, slýcháváme často věty o nutnosti připravit se na dobu po těžbě, na transformaci ekonomickou a sociální, zkrátka na to, že si mnoho lidí bude muset najít nový zdroj obživy. Není to ale poprvé, kdy se náš region s takovou situací musí vyrovnat. Hornická tradice Krušnohoří byla již v minulosti přeťata jednak klesající výnosností důlních děl, také v důsledku Třicetileté války a v neposlední řadě díky importu levné suroviny (stříbro, cín, měď) ze zámoří. V tehdejší době byla situace o mnoho horší než dnes. Někteří lidé po ztrátě svých zaměstnání doslova bojovali o přežití.
Nakonec se nové zdroje obživy pro obyvatelstvo Krušných hor našly. Za každým takovým nápadem, jak a čím se živit, vždy stála významná osobnost, která svým nápadem ovlivnila Krušnohoří a jeho obyvatele na stovky let dopředu. Dnes s pýchou mluvíme o tradici paličkování krajek, výroby hraček, cínového nádobí, či hudebních nástrojů v Krušných horách. A za každou takovou tradicí stojí někdo, kdo byl na samém počátku. Jednou takovou osobností je podnikatelka, filantropka a průkopnice krušnohorského krajkářství – Barbara Uthmannová z Annabergu.
Barbara Uthmannová pocházela z bohaté měšťanské rodiny. Za svobodna si nežila v nedostatku a svatbou se její finanční situace ještě zlepšila. Provdala se již v patnácti letech. Jejím manželem byl o sedm let starší dědic dolů a měděného hamru Christoph Uthmann. Žili spolu ve spokojeném a naplněném manželství, dohromady měli dvanáct dětí. Bylo by jich možná ještě více, kdyby Christoph v roce 1551 předčasně nezemřel. Kromě toho, že Barbara zůstala sama na početnou rodinu, musela se ujmout také rodinného podnikání. A byla v tom mimořádně úspěšná.
Rozšiřovala portfolio své firmy, obratně hospodařila, uzavírala výhodné obchody. Postupně získala například privilegium na zpracovávání veškeré mědi v Sasku. Veškeré podnikatelské úspěchy pro ni měly jedno významné plus. Umožnily jí, ženě s mimořádným sociálním cítěním, podporovat obyčejné lidi, kteří žili v bídě. Jako podnikatelka ale věděla, že nejlépe lidem pomůže, když jim dá práci. Ne jen občasnou almužnu. A tady se dostáváme ke krajkářství.
Pro budoucí podporu krajkářství ze strany Barbary Uthamnnové bylo klíčové její setkání s belgickou emigrantkou, která jí poprvé ukázala proslulou bruselskou krajku. Ta nádherně vyvedená ruční práce ji zaujala natolik, že se od své nové přítelkyně naučila techniku paličkování a sama začala s výrobou krajek všeho druhu. A že Barbara byla, jak už několikrát padlo, podnikavá, cílevědomá a uměla nadchnout lidi pro věc, začala krajkářství rychle šířit okolo sebe. Nejprve mezi své známé, poté dál a dál, mezi obyčejné lidi, kteří si tímto způsobem mohli přivydělat ke svému živobytí. V roce 1560 pak v Annabergu založila první krušnohorskou krajkářskou školu pro ženy a dívky a sama na této škole začala vyučovat.
Dál už to šlo ráz na ráz. Krajkářství se velice rychle přeneslo i na českou stranu hranice a šířilo se dům od domu, od jedněch rukou k druhým. Stalo se vítaným přivýdělkem a s postupným útlumem hornictví na mnoha místech také hlavní obživou. Zpočátku bylo určeno převážně ženám, čím dál více se ale do této činnosti zapojovali také muži. Krajkářství se rychle ujalo na mnoha místech. Jáchymov, Boží Dar, Pernink, Krajková, Oloví, Přebuz, Jelení, Nejdek, Kraslice. A to je jen výčet míst, kde si paličkování krajek rychle získávalo na popularitě.
Tohoto vrcholného období krušnohorské krajky už se však Barbara Uthmannová nedočkala. Umírá totiž 14. ledna 1575 ve svém Annabegu. O jejím významu svědčí mimo jiné fakt, že v roce 1886 vytvořil sochař Robert Henze pro město Annaberg bronzovou sochu této mimořádné dámy. Socha byla na svém místě až do roku 1942, kdy byla roztavena a použita pro válečnou výrobu. Dnes už, díky Bohu, stojí památník Barbary Uthmannové zpět na svém místě.
PS: Dnes bohužel musím končit smutně. Aby člověk pro něco plál, musí se najít někdo, kdo zažehne jeho vnitřní oheň. Mou lásku ke Krušnohoří zažehly mimo jiné knihy pana Stanislava Burachoviče. Tento mimořádný člověk 2. ledna 2022 odešel z tohoto světa. Rád bych na tomto místě vzdal hold jeho celoživotnímu dílu, které po sobě zanechal.