Řeknete-li komukoliv, kdo má alespoň základní povědomí o Krušných horách, aby vyjmenoval pár dominant tohoto pohoří, téměř nikdo nevynechá Mědník. Tento 910 metrů nad moře čnící kopec, ležící nad městečkem Měděncem, je nápadný díky tomu, že výrazně vystupuje z náhorní plošiny, která jej obklopuje a okolní terén převyšuje o 50 výškových metrů. Na jeho vrcholu navíc stojí z dálky viditelná kaple, kterou nechal zbudovat roku 1674 Julius František, vévoda Sasko – Lauenburský. Dnešní článek je i vzpomínkou na tuto osobnost, neboť Julius František se narodil před 380 lety – 16. září 1641.
Dle jedné pověsti, té romantické, se vévoda se svou družinou ztratil kdesi v okolí a byl zachráněn neznámým uhlířem z Měděnce. Jako poděkování pak nechal zbudovat na vrcholu Mědníku kapli Neposkvrněného početí Panny Marie. Druhá pověst, spíše odrážející realitu, prostě tvrdí, že vévoda kapli nechal postavit jako poděkování za výnosy zdejších dolů. Ať už je to jakkoliv, kaple je římskokatolická a je chráněna jako kulturní památka. Není však jedinou kaplí na Mědníku. Její o něco méně známou a mladší sestrou je kaple Srdce Ježíšova, stojící nad vstupem do štoly Země zaslíbené. Kaple pochází z roku 1935.
Pojďme ale od kaplí k tomu, co proslavilo Mědník nejvíce. K hornictví. Ikonický kopec upoutal pozornost horníků již v 15. století, kdy se objevují první bohatá naleziště rud. Kopec ukrýval zásoby mědi, železa a dokonce i stříbra. To vše v takovém množství, že záhy (16. století) pod kopcem vzniklo významné horní město Měděnec. Hornická činnost pak přinášela místním obživu téměř pět set let. Není divu, že množství důlních děl v samotném kopci i jeho přilehlém okolí, čítá těžko uvěřitelných sedmdesát štol a šachet. Dodnes se zde po hornické činnosti zachovalo množství propadlin, nalezneme tu zavalená ústí šachet a pozornému oku kolemjdoucího neuniknou zásadní terénní pozůstatky po zdejší těžbě. Dvě nejznámější štoly nalezneme na severovýchodním a východním úbočí kopce – jedná se o štolu Marie Pomocné a štolu Země zaslíbené. Štola Marie Pomocné je přístupna veřejnosti v určených časech, ale i po individuální domluvě. Chcete-li vidět podzemí, navštivte blízkou restauraci Mědník. Tam vám přidělí průvodce a můžete vyrazit!
Nedaleko Měděnce pak leží ještě jeden významný důl. Důl Měděnec, před rokem 1989 známý jako důl Václava Řezáče, má jeden primát. Jedná se o poslední činný rudný důl v české části Krušných hor. Těžbu zahájil 17. května 1968 a poslední vozík s vytěženou rudou z dolu vyjel dne 31. července 1992. Těžila se zde železná ruda, takzvaný magnetit. Za dobu provozu bylo ze země vyrubáno 2,7 milionu tun rubaniny, což bylo asi 936 tisíc tun čistého kovu. Důl ze svých útrob vydal také 323 tun mědi a 800 kg stříbra. V současnosti je důl zatopený, při pohledu z vrcholu Mědníku je jeho areál dobře zřetelný.
Co říci závěrem? Snad jen to, že jak přestával být kopec Mědník v průběhu časů zdrojem obživy horníků, začal o to více lákat turisty a výletníky. Na východním svahu kopce pak stával od 19. století populární hotel. Několikrát však vyhořel a po posledním požáru, 5. srpna 1939, již nebyl obnoven. Historický den pro štoly na Mědníku pak nastal 6. července 2019, kdy byly spolu s dalšími památkami zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Návštěvu této mimořádné lokality vřele doporučuji!