Dnes bych vás rád provedl po svazích nejdeckého Křížového vrchu, na němž se na necelých dvou kilometrech rozprostírá unikátní kulturní památka. Ale postupně. Pro město Nejdek mám slabost. Je to pomyslná brána do západního Krušnohoří, významné historické město, které bylo ve svých dějinách průmyslovým centrem celé oblasti. Do značné míry tomu tak je až do dnešních dní.

V okolí města se nacházejí významná turistická lákadla a střediska zimních i letních sportů, vede tudy nejedna turistická trasa, nad městem se tyčí populární Tisovský vrch, známý jako Pajndl, s rozhlednou, nebo třeba dnes uzavřená výletní restaurace Krásná vyhlídka. V samotném Nejdku můžeme navštívit třeba věž starobylého nejdeckého hradu, evangelický kostel, kostel Svatého Martina, místní zámeček, nebo také spatřit množství pamětních desek, kamenů a pomníků. Právě různých desek, kamenů a dalších připomínek místních rodáků a významných událostí je tu opravdu požehnaně, až člověka napadne, že to nemůže být jen tak. A také že není. Hodně toho má na svědomí místní občanské sdružení Jde o Nejdek (JoN). Toto sdružení má v dobrém slova smyslu na svědomí ještě jednu povedenou věc. Stálo u obnovy místního kulturního klenotu – nejdecké Křížové cesty. Tak si o ní pojďme něco říct…

Příběh Křížové cesty začíná takřka pohádkově. Žila kdysi v Nejdku jedna velice bohatá vdova. Jmenovala se Anna Marie Häcklová a neměla žádné dědice. Když cítila, že se blíží její poslední chvilka, zavolala k sobě čtyři svědky z řad místních občanů, aby před nimi učinila svou závěť. Když do týdne skutečně zemřela (1. dubna 1840), vyšlo najevo, že obrovský majetek, který po ní zbyl, se rozhodla věnovat právě na vybudování Křížové cesty. Trvalo ještě celých 11 let, než se její přání začalo měnit v realitu, v roce 1851 se ale s budováním stezky skutečně začalo.

Byla to práce nesmírně náročná, stavba probíhala v prudkém svahu a nepřístupném terénu, úsilí se ale vyplatilo. Během následujících let vyrostlo nad městem na 1300 metrů opěrných zdí, mnoho skal bylo naopak v potřebných místech vylámáno a odvezeno, řemeslníci ručně tesali 14 kapliček, které měly symbolizovat 14 zastavení této Křížové cesty. Když byla trasa vytyčena a kapličky umístěny na svá místa, bylo okolo vysázeno na 250 listnatých stromů. Dílo bylo dokončeno a zbýval poslední krok. Vysvěcení místní Křížové cesty. Toho se dne 24. října 1858 ujal páter Richard Gürtler.

Ani po dokončení se ale práce na zvelebování cesty nezastavily. V roce 1860 přibyla kaple Olivetské hory, o dva roky později se započalo se stavbou další kaple – Božího hrobu, která se nacházela pro změnu na konci cesty, na vrcholu Křížového vrchu. A pokračovalo se dále. Kaplička vytesaná do skály, dřevěný a později železný kříž, to byly další součásti tohoto poutního místa. Vše tady vznikalo z iniciativy místních lidí, kteří svou Křížovou cestu, na kterou byli právem pyšní, s láskou zvelebovali a udržovali. Trochu jim závidím… Za první republiky pak přibyly lavičky pro odpočinutí a elektrické osvětlení. Kdo to platil? Z velké části opět místní patrioti. Bohužel měly přijít i horší časy…

Nastala pro celý region tragická třicátá léta, po nich přišla válka, a nakonec po roce 1945 odsun většiny původních obyvatel. Již za války dostala Křížová cesta zabrat. Byla zčásti poničena, zmizela například většina laviček a odpočívadel, ani s údržbou to nebylo zrovna valné. Nikdo neměl na zvelebování cesty ani čas, ani náladu. Pořád to ale nebylo nic proti tomu, co se dělo po válce. Jak to popsat dvěma slovy? Úpadek a devastace. Křížová cesta zpustla, mnoho z jejího inventáře bylo zničeno, nebo rozkradeno. Jakoby z této krajiny odešel sám Bůh.

Naštěstí žádná tma netrvá věčně.
První pokusy o obnovu Křížové cesty datujeme do roku 2000, kdy se o ně pokoušeli nejdečtí občané v čele s Jiřím Pichlem. Vznikly dokonce obnovené reliéfy – leč po několika dnech si na nich kdosi vybil svoji frustraci. Poté přichází na řadu nám dobře známé občanské sdružení „Jde o Nejdek.“ Cesta byla obnovena a upravena, reliéfy vytvořil nejdecký výtvarník Heřman Kouba, zdobné prvky pan Stanislav Nádeníček, a nakonec se nejdecká Křížová cesta dočkala svého znovu vysvěcení. To provedl v neděli 31. srpna roku 2008 plzeňský biskup František Radkovský. Jakoby tím definitivně uzavřel otevřené rány minulosti a symbolicky načal novou etapu nejen Křížové cesty, ale i celého regionu.