Minulý týden jsme se v povídání o historii Cirkusu Kludský dostali k okamžiku, kdy ředitel cirkusu Karel Kludský starší, zlomený a unavený, předává rodinný podnik svým dvěma synům. Pojďme si tedy nyní říci pár sov o obou bratřích. Pro pořádek je třeba uvést, že původně byli dědicové cirkusu tři. Prostřední z bratrů – Jindřich – však zahynul v pouhých dvaadvaceti letech v bojích Světové války (1914).

Nejstarší Karel se narodil roku 1891 v Temešváru v Rumunsku. Program cirkusu si nevybíral, a tak se většina dětí zaměstnanců narodila na cestách. Od mala se motal okolo zvířat i artistů, přidával ruku k dílu, kde bylo potřeba, naplno nasával jedinečnou atmosféru života pod šapitó. Otec brzy rozpoznal jeho talent, a tak jej ve třinácti letech poslal na zkušenou do Vídně, k cirkusu Oscara Carré. S ním strávil Karel několik let svého života a podstoupil opravdu tvrdý a náročný akrobatický a jezdecký výcvik. Výsledkem bylo jeho skutečné mistrovství v oboru. Jakmile dostal otec zprávu o tom, že Karlův výcvik je zdárně u konce, povolal syna zpět do rodinného podniku. Tam se stal Karel miláčkem publika, drezíroval prakticky všechna zvířata s výjimkou šelem, největší úspěchy ale slavil s koňmi a slony. Právě jeho číslo, kdy drezíroval 24 slonů najednou, se stalo doslova legendárním.

Rudolf se pro změnu narodil také na cestách, 12. srpna 1893 v rakouském Judenburgu. Na rozdíl od bratra nebyl nikterak talentovaným artistou, zato však uznávaným trenérem zvířat, především šelem. Vynikal také v oblastech správy cirkusu, logistiky, marketingu a dalších věcí, které jsou u cirkusu potřeba, ale kterým se málokdo rád věnuje. Jak je tedy z výše uvedeného vidět, oba bratři se výborně doplňovali. A když jim otec předal rodinné podnikání, Karel se začal přirozeně starat o zvířata a umělecký program, zatímco Rudolf si vzal pod patronát ekonomiku, plánování a celkovou správu cirkusu. I díky této přirozené dělbě práce Cirkus Kludský pod rukama nových ředitelů dál utěšeně rostl a dobýval Evropu. Vypadalo to, že šťastná léta snad nikdy neskončí.

Bohužel tomu tak nebylo. Osud cirkusu byl vždy úzce spjat s tím, jak dobře na tom byli obyčejní lidé. Když v roce 1929 začala světová hospodářská krize, bylo čím dál méně těch, kteří si návštěvu cirkusu mohli dovolit. Ceny stoupaly, příjmy naopak setrvale padaly a najednou bylo problémem vůbec celý zvěřinec nakrmit, natož snad pravidelně platit zaměstnance. Ti se chovali mimořádně loajálně, ani oni ale pád cirkusu nedokázali odvrátit, jen jej o něco pozdrželi. V roce 1931 zemřelo v cirkusu na zápal plic na dvě stě zvířat, což byla pro Kludské učiněná tragédie. Symbolický pád na dno pak znamenala smrt slona Babyho o rok později, což především Karel považoval za temné znamení, neboť Baby byl šťastnou hvězdou celého souboru.

A na nejhorší nakonec skutečně došlo. V roce 1934 hrál Cirkus Kludský ve Vídni, kde zrovna v té době vypukla rakouská občanská válka. Tady už šlo o holé životy, a tak mnozí zaměstnanci cirkusu vzali nohy na ramena a prchali pryč. Bratři Karel a Rudolf Kludští nakonec dne 22. února 1934 vyhlásili bankrot Cirkusu Kludský, kdysi nejvěhlasnějšího cirkusu Evropy. Obnovit se jej do původní podoby se už nikdy nepodařilo.

Oba bratry konec rodinného podnikání a především ztráta milovaného řemesla zlomila. Rudolf opustil Jirkov a Československo, dožil ve Vídni, kde zemřel roku 1960. Karel se snažil u cirkusu zůstat, jako cvičitel zvířat v podniku svých bratranců. Pak ale přišla 2. světová válka a s cirkusovým uměním byl konec. Po roce 1948 svitla Karlovi naděje na návrat k milované práci, byla ale jen planá. Po roce 1948 byl společně s manželkou vystěhován z rodinné vily do Vinařic, na okraj Jirkova. Pracoval na pile, vzpomínal na zašlou slávu a občas se, se smutnýma očima, objevil v Jirkově, kde jej stále mnozí uctivě zdravili. Na zahradu domku ve Vinařicích si postavil maringotku ze svého cirkusu a v ní pak přebýval. Tam mu bylo nejlépe. Zemřel 29. listopadu roku 1967.