Dnes bych vás rád pozval na výlet. Městečkem, jehož okolí prozkoumáme, je Horní Blatná. Toto historické horní městečko, v jehož katastru je dnes území zapsané na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, jsem si nevybral náhodou. V tomto týdnu totiž slaví Horní Blatná významné výročí. Dne 30. července 1555 totiž udělil český a uherský král Ferdinand I. městu Horní Blatná horní výsadu, která pro jeho rozvoj měla zcela zásadní význam. Dost ale pro dnešek historie, beru batoh na záda a vyrážím do terénu.

Do Horní Blatné se dá pohodlně dojet autem, dokonce zde většinou i bez problémů zaparkujete. Já ale pro své cesty do hor volím raději vlak. Nádraží leží v Horní Blatné jen kousek od centra obce, na jeho jihozápadním okraji. Vydáváme se do mírného kopce a hned narážíme na první místní zajímavost. V Horní Blatné nalezneme hned několik církevních objektů, což jen dokládá, jak významné toto město kdysi bylo. První z nich, Kaple svatého Kříže, obklopená hřbitovem, nese na své zdi pamětní desku, odkazující na Adalberta Hahna. Říkalo se mu krušnohorský Faust, byla to postava obklopena mnoha tajemstvími, které se přisuzovaly různé výjimečné, až nadpřirozené schopnosti. Pro ty, kteří by se o Adalbertu Hahnovi chtěli dozvědět více, doporučuji knihu od pana Otakara Boříka. Mimo jiné se v ní dozvíte, že právě zde, v Kapli svatého Kříže, je Adalbert Hahn pochován. A my vyrážíme dál.

Náměstí v Horní Blatné je zasvěcené svatému Vavřinci, stejně jako dominantní kostel, stojící v jeho středu. Vedle kostela je několik informačních tabulí, kde se dozvíte leccos o historii i současnosti města. Horní Blatná byla založena na přesném šachovnicovém půdorysu, náměstí má tvar obdélníku a pravidelný tvar zástavby vás skutečně praští do očí. Žádné domy jen tak hala bala, bez ladu a skladu, vše má svůj řád. Dojem trochu kazí stav některých fasád, zasloužily by si trochu péče. Na náměstí mají kromě úřadu také kino a ordinaci lékaře. Pokud by vás krátká cesta z nádraží unavila, vězte, že na místním náměstí najdete hned několik restaurací. Pro turisty ideální stav. Já ale ještě můžu, a tak vyrážím dál.

Můj další cíl jsou proslulé Vlčí jámy. Cestou k nim narážím na místní muzeum, a tak jdu zvědavě dál. Pokud Vás zajímá historie těžby cínu v Horní Blatné a okolí, zavítejte sem taky. V muzeu naleznete sbírku minerálů, ukázky důlní techniky, expozici cínového nádobí, které se v Horní Blatné historicky vyrábí. Připomenout si zde můžete i slavného místního rodáka, písničkáře Hanse Sopha. Mají zde také velkoplošný model Horní Blatné, takže si ji můžete prohlédnout pěkně z výšky. Já už ale běžím dál, na jámy.

A zase mou cestu kříží další atrakce. Trochu kuriózní, ale v poslední době hodně populární. Mají tu obří dřevěnou lavičku, na kterou můžete vylézt, pokochat se, případně pořídit fotografii. Nahoru se drápe, kdo může. Mladí, staří, místní i přespolní. Když se chcete trochu pobavit, posaďte se na chvíli do trávy a pozorujte snažení některých kolemjdoucích. Lopotné lezení nahoru a odvážné skákání dolů, někdy je to až o zdraví. Lavička je nazvána Vavřincova – jak jinak. V okolí najdete hezky upravené domy, některé starší, jiné moderní. A nad některými tvary a výplody architektů povytáhnete, tak jako já, obočí.

Já už jsem ale pod Blatenským vrchem a přes Vlčí jámy mířím nahoru. Cesta vede úzkou, poměrně strmou stezkou, zdolat se ale dá bez větších problémů. Odměnou jsou nádherné pohledy do bývalého důlního díla Wolfgang, jehož odtěžení Vlčí a Ledovou jámu vytvořilo. Říká se, že se na dně jámy drží po celý rok sníh. Jestli je to pravda, to už musíte zjistit sami. Jednu kuriozitu vám ale prozradím. V roce 1813 byl led z místních jam používán k ošetření zraněných vojáků v bitvě u Lipska. Jámy jsme viděli, tak teď na rozhlednu.

Ta stojí na Blatenském vrchu (1043 m. n. m) a je po většinu roku dostupná. Rozhledna je z roku 1913 a bývá nazývána Zitina. Byla totiž svého času pokřtěna podle rakouské arcivévodkyně Zity. Na vrcholu Blatenského vrchu stával i krásný a populární hotel, jehož byla rozhledna součástí. Kdeže ty loňské sněhy jsou. Hotel byl po válce předán do správy pohraničníkům a ti se o něj starali tak dobře, až musel být stržen. Dnes je tu alespoň stánek s občerstvením. Po výšlapu na vrchol přijde vhod.

Zpátky do Horní Blatné se vydávám druhou stranou, po cestě na silnici spojující Blatnou a Boží Dar. Na této cestě najdete po celý rok krásné hříbky. I v zimě. Jsou ale ze dřeva. Po silnici je to do Blatné pěkné klesání, člověk si uvědomí, kolik toho musel nastoupat. Ale ten pohled! Nejdříve na Vás vykoukne špička kostela a po chvíli máte celou Horní Blatnou jako na dlani. Po cestě se dostanete zpět na náměstí. Jestli ještě pořád nemáte dost, můžete navštívit třeba Blatenský příkop – unikátní technickou památku, dojít pěšky na skály, kterým se říká na Strašidlech, nebo si zajít ke krásně opravené kapličce. Já už si to nechám zase na příště.