Dnes se v našem krušnohorském putování zastavíme v malebné podhorské obci Merklín. Zde platí, že mnohem více turistů obcí projíždí, než aby se tu doopravdy zastavili. A to je velká škoda! Merklín, podobně jako mnohá jiná městečka na úpatí hor, to často nemá lehké. Neleží zde vyhlášené sjezdové tratě, nevedou tudy ty nejpopulárnější běžecké magistrály, když někdo touží vyjet na kole na hřebeny hor, je pro něj Merklín maximálně jednou z mnoha zastávek na cestě. Krásná okolní příroda je tak známá především pěším turistům a výletníkům.
Pojďme ale nejprve letem světem do historie. Merklín si dnes připomínáme díky výročí, které obec oslaví v neděli. Právě na 23. květen roku 1273 se datuje první dochovaná písemná zmínka. Nejen úplné počátky, ale prakticky celá historie obce je úzce spjata se sousedním Hroznětínem. A také s hrabětem Hroznatou, který se o počáteční rozvoj obce zasloužil měrou vrchovatou. Tento rozvoj byl přerušen až husitskými válkami. Především král Zikmund a jeho vojáci tady řádili jako černá ruka.
Později patřil Merklín pod správu panství Loket. Díky tomu se jeho majitelem stal roku 1434 Kašpar Šlik. V rukou významné rodiny Šliků zůstal až do roku 1585, kdy jej koupil Arnošt z Wirspergu. Už se vám někdy stalo, že jste se v životě postavili na špatnou stranu? Merklín tuto zkušenost má! Roku 1623 se celé ostrovské panství, včetně mnoha okolních měst, postavilo na stranu povstání protestantských stavů a….splakalo nad výdělkem. Přišla třicetiletá válka, roku 1639 bylo město vypleněno Švédy, obyvatelé prchali do okolních lesů (ještě že jsou tak hluboké) a kdo neutekl, ten byl v lepším případě mučen.
Když tato válka skončila, měl už být přeci jen větší klid. Ale nebyl. Lidé, kterých tu žilo okolo jednoho sta, se museli otáčet, aby se uživili. V letech 1770 až 1772 vypukl dokonce takový hlad, provázený všeobecnou bídou, že Merklínu hrozilo vylidnění a zánik. Ale přežil to!
A pak se karta začala konečně obracet. Roku 1817 byla založena továrna na kartoun, která brzy zaměstnávala na 400 lidí. Roku 1870 továrnu koupila rodina Becherových a začal se tady vyrábět porcelán! Následovalo rozšíření o brusírnu dřeva a papírnu, záhy se z Merklína stalo prosperující průmyslové městečko. Přízeň osudu je někdy vskutku vrtkavá! To už jsme pomalu na sklonku 20. století. Válka první, druhá, odsun obyvatelstva… O tom už jsme mluvili tolikrát, že to dnes vynecháme a přeneseme se do radostnější současnosti.
Kdo přijede do Merklína dnes, najde upravenou vesnici, kde se (alespoň mně se to tak zdá) dobře žije. Jen považte! Mají tu základní školu s tělocvičnou a saunou, mateřskou školu, zdravotní středisko, poštu, přírodní koupaliště a antukové kurty na tenis a volejbal. Udržují tradice a zvyky, je zde činný klub důchodců, pěvecký sbor, i divadelní soubor. Myslím, že tím se nemůže pochlubit mnoho dalších obcí podobné velikosti.
A pokud by vám ani vše výše uvedené nestačilo, je tu ještě jedna věc. Úžasná a magická příroda všude kolem! Z jedné strany vrch Rozhled, z druhé Vlčinec, kde se nacházela zaniklá obec. Vydat se můžete také podél Eliášova potoka, či řeky Bystřice. Mimochodem, právě v Merklíně najdete jejich soutok. U vlakového nádraží začíná horská naučná stezka do takzvaných Kaffských hor. Z Horního Kaffu už je to jen kousíček na Plešivec.
Mohl bych ve výčtu okolních lákadel dále pokračovat, ale raději udělám něco jiného. Skončím na tomto místě a pozvu vás, abyste Merklín a jeho okolí navštívili osobně!
PS: Na závěr přidám jednu osobní vzpomínku na Merklín. Pár let nazpět jsem jel spolu se svým kamarádem na večírek do Perninku. Podmínkou účasti na party byl jakýkoliv převlek. Byl srpen a my jsme se doopravdy kouzelně převlékli za čerta a Mikuláše. V Merklíně, jak znalci vědí, je oblíbené místo, kde často stojí policie a kontroluje projíždějící auta. Stalo se to i nám. Plácačka nahoru a jasné gesto, abychom zastavili. Na pohled toho sympatického policisty, když z vozidla uprostřed parného léta vylezl čert s Mikulášem, jen tak nezapomenu.