KRUŠNOHORSKÝ ROK 20 – PROVOZ NA ŽELEZNIČNÍ TRATI KARLOVY VARY – JOHANNGEORGENSTADT BYL ZAHÁJEN 15. KVĚTNA 1899 (ANEB Z LÁZEŇSKÉHO MĚSTA PANENSKOU PŘÍRODOU DO HOR)

V dnešním jubilejním putování po Krušných horách si poprvé připomeneme výročí odkazující nikoliv na osobnost, přírodu, či historickou událost, ale památku technickou. 15. května 1899 byla totiž do provozu uvedena železniční trať Karlovy Vary – Johanngeorgenstadt.

Železnice byla v těch dobách v krušnohorských městech žádanou investicí, neboť spolu s lepším dopravním spojením přicházela do těžko přístupných hor prosperita. Železnice podporovala společenský život, turistický ruch, i obchod. To platí i o trati, kterou si představíme dnes.

Že bylo dopravní spojení pro jednotlivá města doslova klíčovou záležitostí, ukazuje i spor, který ve své době vedl Nejdek s Hroznětínem. Původní projekt výstavby totiž počítal s tím, že trasa povede z Karlových Varů přes Hroznětín a Nejdku se zcela vyhne. Bylo z toho pěkné pozdvižení. Nejdečtí si na spor dokonce najali právníka, jistého Antona Grafa, který věc hnal stále výš a výš, až celý spor vyhrál. Úřední místa v Praze a Vídni rozhodla, že trať povede právě přes Nejdek a v souladu s tím vydala i koncesi na její stavbu. A Hroznětín, jak se říká, ostrouhal.

Výše zmíněná koncese byla vydána roku 1895 a se samotnou stavbou se začalo o dva roky později. Stavební práce zajišťovala brněnská stavební firma E. Čečovička, pod dohledem státních orgánů, které si pro tu příležitost zřídily v Karlových Varech zvláštní kancelář. V roce 1899 byla stavba trati dokončena a právě 15. května téhož roku byl zahájen ostrý provoz. Všeobecné informace máme za sebou a nyní se pojďme konečně posadit do vlaku a vydat se na cestu!

Až si prohlédnete nádherné lázeňské centrum KARLOVÝCH VARŮ, čeká Vás cesta na nádraží, kterému se říká horní. Proč? To pochopíte v okamžiku, kdy budete z města stoupat směrem vzhůru do prudkého kopce. Nastoupit můžete také v městské části STARÁ ROLE, kde vlak poprvé zastaví. A pak už se vydá do dáli, směrem ke krušnohorským kopcům.

Zpočátku projíždí rovnou krajinou, majíce okolo sebe louky a pole. Za NOVOU ROLÍ, kde nás čeká další zastávka (v Nové Roli můžete navštívit muzeum místní porcelánky a v létě také koupaliště a volnočasový areál) se pak trať zakousne do lesů a stoupá proti proudu řeky Rolavy, od které se příliš nevzdaluje. Na obou stranách obklopují koleje příkré stráně, na toku Rolavy sem tam zbytky starých mlýnských náhonů, nebo třeba objekt stále fungující pily. To už jsme v zastávce SUCHÁ. Vždycky mě tady zaujmou některé hezky upravené domy podél trati.

Ze Suché už je to jen pár minut do NEJDKU. A to už je opravdu brána do Krušných hor. I tady, ve městě s bohatou historií, je toho mnoho k vidění. Bývalý hrad, místní zámeček, opravená Křížová cesta, která vás dovede k momentálně zavřené restauraci Krásná vyhlídka. Odtud je opravdu báječný výhled! My ale pokračujme dál! Trať obkrouží město, mine areál proslulých nejdeckých železáren a pokračuje dál, přes zastávku VYSOKÁ PEC, do NOVÝCH HAMRŮ.

V Nových Hamrech z vlaku často vystupuje množství turistů, jedoucích v zimě na běžky a v létě na kolo, směrem k Chaloupkám, na Jelení, nebo okolo populárního cínového dolu Sauersack dál na Přebuz. To vše je tu na dosah ruky. Kdo ale odolá a zůstane dál v našem vlaku, také neprohloupí.

Teď už jedeme doopravdy nádhernou krajinou a z každé další zastávky se můžeme vydat k blízkým turistickým lákadlům. Zastávka na znamení TISOVÁ leží kousek pod Tisovským vrchem. Že vám to nic neříká? A co Pajndl? To už je doma téměř každý. Tamní rozhledna stojí za návštěvu. Než se na ni vydáte, můžete se zastavit ve Výletní restauraci Kukačka, která leží od nádraží deset metrů. Každý si tady prostě najde to své.

Mineme v lese stojící zastávku SEJFY (jedna z mnoha místních zaniklých obcí) a pokračujeme dál přes OLDŘICHOV. Projedeme okolo místa, kde se v roce 2020 tragicky srazily dva vlaky, přejedeme přes perninský viadukt, dosahující v oblouku výše 20 metrů a už jsme ve druhém nejvýše položeném železničním nádraží na území naší republiky – v PERNINKU.

Vlak se znovu dává do pohybu a po pár kilometrech zastavuje v HORNÍ BLATNÉ. I odsud je možné vyrazit kamkoliv a vždy se trefíte. Na Blatenský vrch? Dál na Ryžovnu? Na Červenou jámu? Vyberte si sami!

Naše putování se blíží ke konci. Přijíždíme do poslední stanice na našem území. POTŮČKY, to není jen proslulá tržnice, ale hlavně nádherná a magická příroda všude okolo. Komu se chce navštívit také cizí zemi, vydrží do poslední zastávky. JOHANNGEORGENSTADT – cíl našeho putování.

Doufám, že jste si příjemně užili naši virtuální cestu západním Krušnohořím. Smím-li Vám něco doporučit, vydejte se někdy po této trati doopravdy, stojí to za to!