KRUŠNOHORSKÝ ROK 17 – ŽIVOTNÍ JUBILEUM SLAVÍ RUDOLF HÖHNL – LEGENDÁRNÍ SKOKAN NA LYŽÍCH, TRENÉR, ROZHODČÍ A PERNINSKÝ PATRIOT 

Někdy, když narazím na příběh, jako je ten dnešní, uvědomím si, kolik mimořádných a talentovaných lidí mezi námi žije, aniž bychom o tom věděli. Často vzhlížíme k různým sportovním legendám z celého světa a přitom máme mnohdy takové osobnosti doslova na dosah ruky. Právě u jedné takové sportovní legendy bych se dnes rád zastavil.

Pan Rudolf Höhnl, který ve středu oslaví významné životní jubileum, je rodákem z Perninku, místním patriotem, ale především bývalým úspěšným skokanem na lyžích. Věhlasu dosáhl nejprve jako aktivní závodník a poté také jako trenér a stylový rozhodčí. Ve světě skokanských můstků se jedná o osobnost mimořádně respektovanou.

V dobách, kdy pan Rudolf Höhnl vyrůstal, bylo v každé krušnohorské vsi a městečku zvykem, že děti od rána do večera sportovali. Ani on, jak sám říká, nebyl výjimkou. Od mala tak běhal a skákal na lyžích. Brzy sám zjistil, že je mu skok bližší a tak se jeho osudem stali můstky. Při našem rozhovoru mně poutavě vyprávěl, jak jej starší kluci pobízeli, aby překonal strach a poprvé se spustil z můstku dolů. A když se mu to konečně podařilo, byl to pocit štěstí a zadostiučinění.

K organizovanému skákání jej přivedl především učitel a propagátor zimních sportů v Perninku, pan Gábi Koubek, který svým zápalem a nadšením pobláznil spoustu kluků v okolí. První průlomový závod absolvoval mladý Rudolf Höhnl v deseti letech v Harrachově, kde ve své kategorii zvítězil. A pak už šlo vše ráz na ráz. Pozvánka do juniorské reprezentace Československa, později přestup do Dukly Liberec a poté již průnik do světové skokanské špičky.

Hodiny, dny a roky trávené na skokanských můstcích v rodném Perninku zúročil Rudolf Höhnl během kariéry ziskem bronzové medaile na Mistrovství světa ve Falunu, dále pak například 4. místem ze světového šampionátu na Štrbském plesu, 5. místem na populárním Turné čtyř můstků v roce 1971, ziskem pěti titulů mistra Československa, nebo vítězstvím v závodě Světového poháru. Populárního Turné se ve své kariéře zúčastnil jedenáctkrát, z toho osmkrát se umístil v elitní desítce. Stal se dokonce vítězem historicky prvního ročníku ankety Král bílé stopy!

Po skončení kariéry přesedlal na trenérskou dráhu. Byl trenérem československého a později švýcarského skokanského týmu. Jak sám říká, nejraději trénoval juniorské skokany, neboť u nich byla práce především o učení skoků, zatímco v dospělých kategoriích pracoval již s hotovými závodníky. Právě v dorosteneckém věku mu rukama prošel třeba i budoucí olympijský vítěz Simon Ammann, v československém družstvu byl jeho svěřencem například Pavel Ploc.

Moc hezky vzpomíná na své přátelské soupeření s olympijským vítězem Jiřím Raškou. Nejprve spolu objížděli světové podniky jako závodníci, později mezi nimi vznikla zdravá rivalita na trenérském poli. V Československu tehdy byla dvě hlavní střediska skokanského sportu – v Liberci a ve Frenštátu pod Radhoštěm. Hlavním trenérem libereckých juniorů byl pan Höhnl, zatímco frenštátské vedl právě Jiří Raška. A tak se oba snažili vychovávat lepší a lepší závodníky, aby pro své středisko dosáhli co nejlepších výsledků. Z tohoto přátelského hecování nejvíce profitoval československý národní tým, který oba pánové zásobovali svými svěřenci.

Po ukončení trenérské dráhy působil Rudolf Höhnl jako stylový rozhodčí a v této roli byl například i u vítězství Jakuba Jandy na Turné čtyř můstků v roce 2006.

Ať už jej život zavál kamkoliv, nikdy nepřestal být věrný svému Perninku, kde žije dodnes. K jeho kulatým 75. narozeninám mu lze popřát jen hodně zdraví a pohody. A třeba i to, aby se znovu dočkal toho, jak se v Perninku skáče ze skokanského můstku. I když je to přání velmi nesmělé.

Nebylo by to ovšem od věci, neboť historie skoků v Perninku je doslova proslulá. Spolek pro zimní sporty byl v Perninku založen již před první světovou válkou, po jejím skončení byly v obci můstky hned tři. Ten největší stál od roku 1927 nad železničním viaduktem a dosahovalo se na něm skoků dlouhých až 50 metrů. Památky po něm dne nalezne jen pozorný pozorovatel.

Rád bych závěrem panu Rudolfu Höhnlovi poděkoval za milé a příjemné povídání a popřál mu vše dobré a pevné zdraví do dalších let!