Na tento týden připadá jedno důležité výročí pro podkrušnohorské město Krupku. Ale popořadě. Město Krupka, ležící doslova na úpatí hřebene Krušných hor, bývá turisty často opomíjeno. Je třeba říci, že naprosto neprávem. Především okolí zříceniny tamního hradu a také nedaleký areál zimních sportů na Komáří hůrce, na kterou vede populární lanovka, stojí rozhodně za návštěvu. 

Samotný název Krupka je odvozen od staročeského slova krupý, neboli rozlehlý. A rozlehlé tedy město Krupka je. Horní část obce s historickým centrem je navíc zastavěna v prudkém, kopcovitém terénu. Oblast má bohatou hornickou minulost, která vyvrcholila zapsáním lokality na seznam světového kulturního dědictví UNESCO v nedávné době. Okolní kopce jsou dodnes prošpikovány štolami a důlními díly. Nejznámější z nich, štola Starý Martin je otevřena pro veřejnost. 

Od roku 1330 patřila Krupka rodu Koldiců, kteří se významně podíleli na rozvoji obce. Byli to právě oni, kteří městu udělili dne 8. ledna 1477 právo várečné na pivo. Zároveň také povolili stavbu pivovaru, pořádání týdenních trhů, obchod se solí a další. A uznejte sami, kdo směl vařit pivo, ten už něco znamenal. O rok později pak král Vladislav Jagellonský udělil městu znak a pečeť. 

Ne každá doba byla ale pro Krupku příznivá. Především za válek zdejší obyvatelé trpěli. Za těch husitských se město přidalo na stranu Zikmunda a to věru nebylo šťastné rozhodnutí. Když husité v roce 1426 zvítězili u nedalekého Ústí nad Labem, táhli pak také na Krupku a v nedalekém Bohosudově pobili na tři sta křižáckých rytířů.
Lepší to nebylo ani za války třicetileté. Švédové dobyli a navždy zničili hrad Krupka. A co nezmohli Švédové, dokonali prchající Sasové. Město bylo v troskách. Ještě větší pohromou než válka pak byla morová epidemie, která v roce 1680 zabila více než třetinu všech obyvatel. 

Jako předzvěst nových, přicházejících časů, lze považovat objevení prvních uhelných dolů v okolí, což počátkem 19. století přineslo do oblasti znovu prosperitu. Krupka se v té době stala také vyhledávaným turistickým centrem. Navštívili ji mimo jiné Johann Wolfgang von Goethe, Richard Wagner, nebo Jan Neruda. 

Ve třicátých letech 20. století zasáhla Krupku, stejně jako celé Krušnohoří, vlna nacionalismu. V blízkém okolí žila široká enkláva Čechů, okolo tisícovky osob. Drtivá většina musela v roce 1938 odejít. V letech 1945 – 1946 pak pro změnu bylo odsunuto německé obyvatelstvo. 

Ani pak neměla Krupka klid. Po roce 1948 byl v nedalekém areálu bohosudovského gymnázia zřízen internační tábor pro řeholníky, poté objekt převzala československá armáda, kterou po 21. srpnu 1968 vystřídala ta sovětské, jež zde zůstala až do roku 1990. 

Rody, lidé a armády přicházely a odcházely, krása tohoto podhorského městečka a okolní přírody zůstává. A až budete mít dost Krupky, vyjeďte lanovkou, či po silnici o kus výše. Komáří hůrka a její okolí je ideálním místem pro zimní i letní sporty, turistiku, nebo jen příjemnou vycházku. Blízko vrcholu Komáří hůrky naleznete také krásnou kapli svatého Wolfganga. 

Tak neváhejte vyrazit!