PSÍ ŽIVOT VII. - MILÁČEK PUBLIKA

Všechny dosavadní příběhy o naší Belle zaváněly pocitem, že pořídit si psa je hlavně starost a jedna nikdy nekončící kalamita. Ale opak je pravdou. Pes je hlavně radost. A když konečně překonáte počáteční bolístky (za většinu z nich nemůže pes, ale člověk) můžete si začít společný život konečně užívat.
Jedním z momentů, na který budete dlouho a rádi vzpomínat je okamžik, kdy svého psa poprvé vyvedete ven. Výhoda je, že všechna štěňátka jsou většinou roztomilá. Výhoda na druhou pak to, když si pořídíte sněhové bílého, chlupatého, roztomilého medvídka a poprvé s ním vyrazíte, právě když napadne čerstvý prašan. Je to asi takový pocit, jako když jdete po městě s hezkou ženou. Každý na vás čumí, nejdříve nenápadně, pak zcela nepokrytě, někdy i s otevřenou pusou. Svádí to k tomu, myslet si, že čumí na vás. To je ale omyl. Vy jste jen trouba, co se zrovna motá kolem. Se psem můžete být, na rozdíl od procházky se ženou, v této situaci klidní. Psa vám nikdo z procházky neodvede. I když Bella často vypadá, že by i šla.
Některé reakce lidí mě přesto překvapily. Než jsem si zvykl, měl jsem párkrát i strach. Na první procházce se k nám rozehnala zachovalá důchodkyně s pouťovým líčením, štrádovala si to přes ulici rovnou na nás a hlasitě křičela: „ Ježíš ten je ale nááádhernej!“ Výrazně se mi ulevilo, když těsně přede mnou sklopila zrak k nohám a začala se muchlovat se psem. Pes na ní měl asi podobný názor jako já, takže jí okamžitě pomočil kozačky.
Brzy jsem si zvykl, že obdivné vzdechy dam a dívek nepatří mně. Přesto jsem vždy, když křičely to svoje obligátní - ten je nádhernej – roztomilej – úžasnej a podobně – podvědomě vypnul hrudník a nahodil úsměv. Prostě reflex.
Také jsem si po čase všiml, že si SPOLEČNĚ s Bellou (neumí mluvit a nemůže to popřít) vybíráme, koho na procházce potkáme a komu se vyhneme. Naštěstí naše trasy nikdo nemonitoruje, jinak by brzy zjistil, že náš výběr je absolutně genderově a věkově nevyvážený.
Záhy navíc Bella pochopila význam některých slov. A tak pokaždé, když zazní jakákoliv mutace slov krásný, úžasný, hezký, roztomilý, medvídek – lehá si pes na záda a vydává vábivé zvuky. Tím jen zesiluje zájem o sebe samu. Je to fajn, pokud zrovna neprší, nebo není na blátě. To se pak z medvídka během několika vteřin stává čínské prase.