KRUŠNÉ HORY POTŘEBUJÍ, ABY SE DO NICH VRACEL ŽIVOT
Stezka v oblacích na Klínovci. Znovuosídlení Ryžovny.
Zastavění cenné louky v Hřebečné. Zatopení Chaloupeckého údolí. Výstavba
apartmánů v Loučné pod Klínovcem.
Rozmohl se nám tady takový nešvar, chtělo by se použít
známou filmovou hlášku. Snažil jsem se zatím stát spíše stranou debat a diskuzí
o projektech uvedených výše, ale i mnoha jiných, které se týkají Krušných hor.
Stranil jsem se těch debat záměrně. Na druhou stranu – o Krušných horách
pravidelně píši, jsem členem komise pro UNESCO a cestovní ruch, kterou zřizuje
rada Karlovarského kraje, aktivně se po horách pohybuji a mohu s klidným
svědomím říct, že je mám doopravdy rád.
Nikdy jsem se navíc nebál říct na cokoliv svůj názor, často
spíše sobě na škodu. A protože se zákonitě do debat o budoucnosti Krušných hor
dostávám, rád bych dnes k tématu napsal pár vět. Na všechny ty výše
uvedené, i mnohé další, plány a projekty, se dívám stejnou optikou. Než něco
zavrhnu, nebo podpořím, pokládám si následující otázku:
JE TO PROJEKT, KTERÝ NAVRACÍ DO KRUŠNÝCH HOR ŽIVOT? NEBO JE
TO JEN NĚČÍ BUSINESS PLÁN?
A teď k jádru věci. Za posledních třicet let Krušné
hory neskutečně prokoukly. Ti, kdo si pamatují holé pláně, zničenou přírodu od
kyselých dešťů a polorozbořené, oprýskané šedé vesnice, mně určitě dají za
pravdu. Leccos se podařilo. Co se daří málo, je právě návrat života do hor.
Protože návrat života znamená návrat lidí a jejich každodenních příběhů.
Krušné hory potřebují především to, aby v nich lidé
žili, ne do nich jen a pouze jezdili. Aby to nebyla oblast pouze na rekreační
turistiku. Když je hezky, tak na chalupu, a když není, tak zpátky do města. Aby
byly přes víkend narvané k prasknutí a přes týden liduprázdné. Trvale
udržitelný rozvoj nezajistí ti, co sem přijedou pro turistickou známku, nebo
vylézt do korun stromů na jakési atrakci na Klínovci.
Trvale udržitelný rozvoj můžou zajistit jen ti, kteří tady
žijí, vychovávají své děti, zakládají spolky, chodí do školy, provozují
živnost, či obchůdek. Ti, kteří sem jezdí domů a jsou tady, i když zrovna
nesvítí slunce, nebo nenapadne čerstvý sníh. Prostě lidé, kteří jsou tady doma.
A těch, alespoň mám ten pocit, ubývá v porovnání s těmi, pro které
jsou Krušné hory jen rekreací, jednorázovým zážitkem, nebo místem, kde
provozují hotel, či pension.
Jestli tedy já osobně podporuji nějaké projekty, tak ty,
kteří jsou v první řadě pro OBYVATELE hor. Pojďme na to z druhé
strany. Podporujme tu opravu školy, tu ordinaci pro praktického doktora, jinde
zase rekonstrukci místního krámku. Investujme do místního spolkového života,
podpořme opravu kostela, nebo kulturního domu. Protože až se postaráme o lidi,
kteří v Krušných horách trvale žijí, odrazí se to na kvalitě poskytovaných
služeb.
Nic dalšího už dodávat nebudu. Věřím, že můj postoj je
srozumitelný.