NECHCI SKYWALK V KRUŠNÝCH HORÁCH
Obvykle se na této stránce snažím prezentovat pozitivní
příspěvky a zajímavé informace, dnes se dotknu aktuálního tématu z našich
hor, které je zajisté dosti kontroverzní. I já, stejně jako všichni ostatní,
kteří mají ke Krušným horám alespoň nějaký vztah, mám na plánovanou stavbu
stezky v oblacích, takzvaného SKYWALKU, svůj názor.
Často píši články z historie Krušných hor a tak vím, co
všechno musely tyto pohraniční hory vstřebat a přežít. Ty, kteří zde žili,
trápily hladomory, morové rány, válečné konflikty, často byli obětmi drancování
a rabování. Později přišel do oblasti takzvaných Sudet vzestup národního
socialismu, následoval poválečný odsun obyvatelstva a často tragické pokusy o
dosídlení. Pak přišli komunisti, s jejich lágry, kyselými dešti a zničením
krušnohorského lesa. Všechno nakonec Krušné hory přečkaly. Nemám pochyb, že přežijí
i současnou zlatou horečku, kterou vedou, se snahou rychlého zbohatnutí,
někteří takzvaní podnikatelé a developeři. Přežijeme to, ale…
Zamýšlím se nad tím, zda je doopravdy nutné znásilňovat
nádhernou krušnohorskou přírodu? Musíme opravdu pro své pohodlí a blahobyt
všude dojet autem, stavět apartmány v místech, kde by měla být příroda pod
přísnou ochranou? Už nám, lidem, nestačí výhled z nejvyšší hory Krušných
hor? Musíme postavit železné monstrum, abychom se mohli podívat o pár desítek
metrů výše? Abychom zase a znovu sami sebe přesvědčili, že není nic, co by se
nedalo koupit? A co přijde potom? Až třeba někdo dostane chuť na lunapark
uprostřed přírody?
Jsem zastánce věcné a slušné diskuze, jsem pro standartní
formy protestu, proto jsem v minulém týdnu podepsal petici proti této
stavbě. Občas ale petice nestačí a je třeba, aby se aktivizovala občanská
společnost. Aby lidé dali najevo, že si úplně všechno líbit nenechají. Mám
pocit, že takový okamžik brzy nastane i u nás, v Krušných horách. Nemůžeme
se přeci do nekonečna dívat na to, jak mizí staré domy, přírodní památky a jak
se před očima mění ráz krajiny. Jak je nenávratně poškozována práce a úsilí
mnoha generací lidí, kteří byli v Krušných horách doma a kteří v potu
tváře dřeli v těch nehostinných podmínkách, aby zde mohli důstojně žít a
aby po nich něco zůstalo! Často si pokládám otázku, co jednou zůstane po nás.
Nejsem nepřítelem pokroku, ani podnikavých lidí, kteří
dokáží v horách vydělávat peníze. Jsem ale nepřítelem nevkusu a bezohledného
povyšování zisku nad cokoli trvalejšího. I to jsou důvody, proč se s plánovanou
stavbou tohoto lešení nemůžu ztotožnit.
Štěpán Javůrek